Je libo čokoládu nebo PIN(ň)akoládu!?

Udržujte svůj PIN v tajnosti, a hlavně jej nenoste v peněžence nebo snad nedejbože přímo u platební karty, varují bezpečnostní experti. OK, jeden si ještě zapamatuju, ale rozhodnout se pro jeden je v současnosti naprosto nereálné. Nevím jak VY, ale já mám z toho v poslední době docela piňakoládu, zvlášť, když se to někdy schumelí…   Onehdy

Onehdy jsem si totiž připadal doslova jako nějaká blonďatá PIN.a. Po bujaré noci (podruhé dědečkem…) nebylo následující ráno zrovna moudřejší večera. Vybitej mobil po mě chtěl PIN, a já byl momentálně zcela HIN. Prázdná kapsa volala po doplnění finančních prostředků, ale také bankomat nechtěl bez PINu, stejně jako paní domácí již pár měsíců, dát.

Tak jsem si zkoušel vsadit. „Jaké je číslo Vaší zákaznické karty?“,zazněl při podání tiketu v tu chvíli naprosto zbytečný dotaz paní za okýnkem. Momentální neznalostí těchto „důležitých“ osobních dat, přišel jsem zase o prémiové guldeny. Proti tomu, že se mi díky svému vzduchoprázdnému mozku nepodařilo vybrat peníze ani z jedné ze dvou mých karet, prkotina…

Na e-mailovou domácí poštu jsem se dostal jen díky tomu, že heslo do PC mám napsaný v notesu s telefonními čísly v šuplíku vedle monitoru. Ovšem pravidelné platební příkazy jsem musel odložit na další den, protože vzpomenout si na číselnou řadu hesla interbakingu bylo s bušícími permoníky v hlavě tentokrát zhola nemožné.

Taky v práci, resp. v zaměstnání jsem byl ten den fakt zbytečnej a hlavně zadarmo. Nejenže jsem zapomněl čip a vstupní kombinaci čísel pro krmení elektronických píchaček, ale po nedávné výměně hesla svého pracovního PC jsem si nemohl vzpomenout na jeho novou podobu, takže jsem mohl na ploše tak akorát mastit kanastu…

Sorry, ale těch čísel už je na mě trochu moc i za střízliva. A jak jsem dnes zjistil od reprezentativního vzorku mých spolupracovníků, nejsem v téhle numerické kaši až po uši rozhodně jen já sám. A řešení!? Géniové mají těch svých čísel plnou „bednu“. Někteří zoufalci si svá životní čísla nechávají vytetovat na paži, grafomani jimi mají popsané stohy papírů…

Já osobně jsem pro geniálně jednoduchou myšlenku svého kolegy V. Svobody: „Ty vole, co to řešíš? Jámám vod jistý doby všude stejný PIN, KÓD nebo HESLO!“A to mě dostalo natolik, že jsem ihned začal všechna svá přístupová data (a že jich bylo!) měnit na jeden jediný a snadno zapamatovatelný tvar.

Ještě, že přihlašovací heslo do mého blogu bylo správné, takže jsem se mohl o tento světový objev s Vámi podělit… NAštěstí nebo naNEštěstí!?

pozn.: NEhodící se škrtněte!