Fotbal na slavící Letné se nehrál na KDYBY...

Železná Sparta slaví 120 let a gratulantů bylo před ligovým duelem s Mladou Boleslaví HAFO. Jako bývalý gólman, rozhodčí, funkcionář i trenér, mám rád zápasy s nábojem, pokud zrovna nejde o dělobuch mezi diváky. Jestliže občas tlumím zvuk, abych nemusel poslouchat doprovodné komentáře všelijakých fotbalových zasvěcenců, tentokrát jsem to nechal být. Luděk Zelenka je nejenže od nás, ale má to v hlavě srovnaný jak kustodem dresy před utkáním. A taky Láďa Táborský, s nímž jsem si na vojně zahrál v jednom týmu v rámci tréninku fotbálek mi určitě nevadí, stejně jako mi nevadí, když se hraje dobrý fotbal. A ten se na Letné skutečně hrál, jenže...

Jediné co mě jako bývalého rozhodčího nenadchlo, byl výkon zkušeného arbitra s mezinárodní licencí Pavla Královce. Jeho jinak slušné renomé, kazí především situace okolo pokutových kopů. Své už o tom vědí i v londýnské Chelsee a v březnu roku 2009 měl dokonce na tři ligová kola pozastavenou delegaci za to, že v závěru duelu neodpískal v Olomouci evidentní faul sparťanské legendy Jaromíra Blažka, kde mohli domácí z ev. penalty se Spartou urvat alespoň bod. V takových Tatobitech by si tohle před kioskem asi nedovolil...

Ale  zpět na Letnou. První poločas byl především o dvou hráčích – domácím sparťanovi Krejčím a mladoboleslavském brankáři Milerovi. Je skvělý a vždy jsem mu jako kolegovi fandil. Svůj pruhovaný tým podržel famózním zákrokem při gólově tutové hlavičce jednoho z pražských talentů. K těm bezesporu patří také rychlonohý Krejčí s nevyzpytatelnou levačkou. Stačilo ale, aby se jednou vrátil až na vlastní brankovou čáru a byl z toho neohrabaný faul, po kterém Zahustel zmrazil natěšené diváky – 0:1!

Pozorný divák či šťoura jako já, jsme si nemohli nevšimnout, že před jeho parádní trefou byl zápasnickým chvatem stažen k zemi kapitán hostů Johana. Ale budiž, pokutového kopu nebylo v tomto případě opravdu třeba. Poté Krejčí po svém typickém úniku po lajně napravil svou chybu a z úhlu nachytal na švestkách matadora Milera, takže se skóre "vynulovalo".

Ofsajdové pravidlo nemá cenu tady rozebírat. Pravdou je, že Váchova ruka ve vlastní šestnáctce se písknout dala, ale sudí si sparťanský kotel evidentně nechtěl v tomto slavném dni pohněvat a nechal pokračovat ve hře. O tom, že to byl pro Spartu fakt dobrý KAUF, přesvědčil všechny z pozice levého beka Zimbabwan Costa. Nejprve po dalším nejistém zákroku Milera pohotově zařídil svým retro-černým spoluhráčům vedení, aby poté po Hušbauerově parádě předložil na zlatém podnosu gólovou chuťovku Bednářovi.

Trenér Boleslavi Minář v pozápasovém rozhovoru hned několikrát použil slůvko KDYBY. Dále diplomaticky zmínil fotbalovou kvalitu Sparty a raději se vyhnul momentu, kdy byl ve vyložené pozici sražen jeho útočník Nešpor a Královcova píšťalka se ani v tomto případě neozvala. My ostatní se pak divili, že po ostrém faulu frustrovaného Nešpora nepřišla ani žlutá karta. Že by náplast na předchozí bolest!?

Rozhodně nechci nikterak snižovat výkon oslavence a gratuluji Spartě, jejíž hráči odvedli opravdu dobrou práci nejen k jubileu, ale i dosaženému výsledku. Ten byl pro hosty skutečně až příliš krutý, ale fotbal někdy takový prostě bývá. Mě osobně by se stejně jako bomba střídajícího Šulteze do Vaclíkovy šibenice líbilo, KDYBY zápas kulminoval za nerozhodného stavu 3:3 a vše spravedlivě rozhodla Bednářova TEČKA. 

Ale na KDYBY se fotbal nikdy nehrál, nehraje a hrát nebude. Tak jen ještě jedno KDYBY k zamyšlení. Rozhodčí jsou zvláštní fotbalová kasta a jsou nejvíc na ráně. Ať ale pískají HOT nebo ČEHÝ, paušál dostanou vždycky. KDYBY delegát svazu hodnotil JEJICH výkon známkou, která by se promítla mj. také do JEJICH odměny, možná by se JEJICH až příliš často zpochybňovaná práce viditelně zlepšila... 

A KDYBY takto odečtená částka šla třeba na fotbalovou mládež, možná by bylo více peněz pro vesnické oddíly, a jejich dobrovolní trenéři by se mohli cele věnovat jenom a jenom své nedocenitelné fotbalové práci. Sportu zdar a fotbalu zvláště!