Fanda Lahváček a fóbl

Jestliže vedení českého fotbalu již delší dobu veřejně proklamuje jeho očistu, v reálu jde spíše o pravý opak. Je sice hezké hledat partnery pro jeho financování či prostřednictvím médií se snažit o zatraktivnění ligy a lákat různými promoakcemi do hlediště diváky, když je zcela evidentně opomíjeno v nejmasovější hře světa to nejhlavnější! A sportovní veřejnost se právem ptá: "KDO je tedy vlastně pánem na hřišti!?"                                              

KO • Výkony českých fotbalových arbitrů ani zdaleka neodpovídají jejich nekřesťanským odměnám, a co týden zavdávají příčinu k nekonečným diskusím a spekulacím. Ty byly, jsou a budou s tímto sportem neodmyslitelně spjaty odjakživa. Budiž. Ale přihlížet nečinnosti fotbalových bossů a jejich aroganci, která tuto hru např. nezveřejněním hodnocení rozhodčích či jejich trestů razantně devalvuje, nejenom nás všechny dobrovolné funkcionáře, už pomalu, ale jistě přestává bavit.

OK • Je proto fajn, když alespoň občas někdo plácne „prknem“ do toho našeho fotbalového rybníčku a trochu vyděsí letité kapry v jejich tůních. Super je, když to za nás malé ryby udělají větší ryby jako štika Karel Poborský nebo právě teď candát Milan Baroš. Ať byl v minulosti můj názor na tohoto hráče jakýkoliv, svým návratem do Baníku a prací pro něj, má mé sympatie. Protože ten, kdo nedělá fotbal především srdcem, v něm opravdu, ale opravdu nemá co dělat…