Chtěl bych…

…ano moc bych chtěl, abych BYCHa začal honit vopravdu včas. A když bych to přece jen nedal, tak ho honit alespoň pozdě než vůbec…

Už za rok se můj věk (snad) protne s rokem mého narození. I když jsem přesvědčen, že nejsem až takový debil, mé konto vykazuje již hezkých, resp. spíše hrozných pár let, trvalé mínus. Proto rozhodně musím dělat užitečnou práci, protože tu děláte právě v momentě, kdybyste raději dělali jinou.

Trvalé bydliště mám zatím jen sám v sobě, a přesto se ze všech sil snažím bejt upřímnej, stálej, poctivej, pracovitej, férovej, laskavej, věrnej, pokornej, milej, vtipnej, vstřícnej, poslušnej, zkrátka OuKej… A ejhle, vono je to spíše K.O., protože tohle všechno se ve finále vždycky tak nějak smrskává jen do jediného slova – BLBEJ!

Ale pro tuhle chvíli fakt upřímně. Za svůj život jsem měl jen 13 žen, z toho 10 jen 1x… Jednu jsem si vzal (zřejmě) jen proto, abych se jí později bláhově vzdal. Všem svým 2+1 dětem něco „visím“, a je hodně těžké to nějak odříznout od každodenní reality. Sen je prý totiž myšlenkou jednotlivce, realita je šílenstvím všech…

Všichni tak čekáme na vhodnou dobu, bojíme se říct svůj názor nahlas a nebýváme příliš často ochotní, pojmenovat věci těmi správnými jmény. Domýšlíme všechny možné důsledky, prostě máme obyčejný lidský strach ze všeho možného. Bojíme se (nebo se stydíme) podělit se svým okolím o své pocity a sami sobě si namlouváme, že tak to prostě v životě chodí…

Možná jsem opravdu blbej, ale chtěl bych s tím něco udělat, dřív než bude pozdě. A tak především bych chtěl skrz mramorovou desku hrobu říct: „Promiň mami, že jsem Ti nestihnul včas říct, jak moc Tě mám rád…“ A dál už je to jasný.

Chtěl bych alespoň ještě jednou prožít velkou a hlavně opětovanou lásku…

Chtěl bych si s někým jen tak opravdu pokecat vo vopravdovým životě…

Chtěl bych být vždy a za všech okolností jen sám sebou…

Chtěl bych vymazat paměťovou kartu svých životních omylů…

Chtěl bych si uchovat svou dosavadní a naprostou svobodu…

Chtěl bych toho pro sebe udělat tolik, aby to mělo smysl i pro druhé…

Chtěl bych už nikdy neslyšet své druhé JÁ, a to jeho věčné: „A nechtěl bys toho nějak moc? Buď rád, že vůbec žiješ vole!“

Takže lidi vězte, když člověk chce, vhodná doba se najde dycinky a rozdíl mezi „chtěl bych“ a „mohl bych“ není zase až tak propastný. Avšak abyste předešli zbytečným frustracím nezapomínejte, že některé věci nejenže nejdou jednoduše, ale některé prostě a jednoduše nejdou…