Po volbách lépe a radostněji.

Znova, péče o veřejné blaho, se blíží k páchnoucí díře. Znova všechny ty sliby čekají ve frontě, aby je naši nově „vyvolení“ svým voličům dokonale zpolitikařili, znechutili a otrávili. Opět trpím příznaky otravy a protijed není.

Nejdříve ohlédnutí.

Ne, lidé nemají krátkou paměť, jenom jsou pro zapomnění zneužívána mainstreamová media, obsazená blahorodími, co zapomenout potřebují. Jeden příklad za všechny: Jakoby Kalousek byl spojen pupeční šňůrou s Českou televizí.  Byla to divoká doba privatizací a ze zákona nepostižitelných „podnikatelských záměrů“, které platily banky. K zapomění měli také přispět mnohé prezidentské milosti pro velkozloděje. Přitom rozvoj klientelizmu vysával peníze – kde se dalo.

Proto polistopadové dny obohatili světovou ekonomiku novým významem slova „TUNEL“. Vzpomenu jen něco: Harvardské fondy Koženého nás stály 100 miliard, do té částky není asi, započítána likvidace České námořní plavby a prodej vlastního přístaviště v Hamburku. Tunel daní v kauzách lehkých topných olejů. Agrobanka za 50 miliard, banka Bohemia za 20 miliard a IBP měla špatné úvěry za 270 miliard. Také privatizace karlovarské Becherovky s Karlem Schwarzenbergem a jeho přítele pana Bakaly. Když už jsem se dostal k Bakalovi, příteli Václava Havla a štědrému sponzorovi ODS a dalších „systémových“ politických stran, nejde opomenout vytunelované OKD. Pan finančník a jeho kumpáni vytáhli s firmy asi 110 miliard korun.

Ten výčet by byl únavně dlouhý, zmíním ještě méně známou věc:

 Česká konsolidační agentura (ČKA) byla instituce určená k zajišťování hospodářských záměrů vlády a financování strategických projektů, byla speciálně určena k řešení krizových finančních situací podniků, bank, pojišťoven a dalších institucí v procesu ekonomické transformace. ČKA přebírala problémová aktiva (pohledávky) od komerčních bank s cílem ozdravení portfolia příslušných organizací, na jejichž dobrém fungování měl stát zájem. Pro sanaci nedobytných pohledávek bývá někdy pejorativně označována jako žumpa. V době zániku po instituci zůstal účet ve výši asi 235 miliard Kč. Zánik ČKA bez likvidace nastal dne 31. prosince 2007. Právním nástupcem se stal stát, zastoupený ministerstvem financí České republiky, na který přešla veškerá práva a závazky ČKA ke dni jejího zániku. ČKA byla organizací, mající za cíl skrýt před veřejnosti obrovské ztráty, plynoucí z neuhrazení pohledávek za majetek státu, prodaný při kupónové privatizaci. Jednalo se přibližně o 700 miliard Kč. Celou dobu existence ČKA byl předsedou dozorčí rady Vlastimil Tlustý (ODS).                

(zdroj, Wikipedie)

Zase do přítomnosti.

Asi nejsem sám, komu leze krkem další záplava mediálních diskuzí ( ČT vede) s návodnými dotazy pro politology a naše nová blahorodí. Zase se opakuje očekávání kam nás noví „vůdci“ přivedou? Těsně po volbách se dala očekávat změna. Teoreticky se to stalo. Půlka sněmovny byla vyměněna a do vysokého politického patra se vyšvihli mladí. Ale už po krátkém čase nevěřím, že dokážou intelektuální a mravní bídu svých předchůdců poslat do dávné minulosti.

Dokážou to například Piráti s Bartošem včele? Zatímco poražené partaje analyzují porážky, Pirátská strana slibuje transparentní a aktivní politiku. Jenomže s přibývajícím povolebním časem jejich transparentnost opět překrylo dobře známé bahno našeho politického rybníka. Už upatlaní transparentně přemýšlejí, jak podpořit Babišovu vládu bez Babiše a v zájmu svých voličů se transparentně rozmýšlejí jak nebýt ve spolku s komunisty. Zkrátka, jsou osvěžením na politické scéně. Dlužno dodat, především komickým.

Hlavní roli v politickém kabaretu si však nenechal vzít Míra Kalousek. Demokratický blok je asi jeho majstrštych. Snad konečně poslední! Což o to, formace TOP 09, Starostů. Lidovců a ODS zvolila pěkný název, jenomže je nespojuje demokracie, ale pouhý antibabišmus.Tedy strach o koryta na ministerských a dalších státních úřadech. Přestože Míra říká, že spí dobře, musí ho trápit hrozné sny. Tak jako všechny jeho klientelistické kolegy, účastníky nájezdu na státní zakázky a jiného rozkrádání.

Snad bude všechno jinak.

V těch uplynulých čtyřech letech tradiční politické strany nenápadně odbahňovaly své rybníky a kydaly vlastní bláto na osamoceného, mravním blátíčkem umazaného Babiše. Bezostyšně přihazovaly kšefty svým ochráncům a strýcům, proto se temná zákoutí jejich politických kuchyní nedařilo vymést. Teď volby do sněmovny rozdaly nové karty a snad konečně bude všechno jinak. I když „tradiční“ politické strany stále nechtějí vzít na vědomí demokratické rozhodnutí voličů.

Neustále se diskutuje jenom o symptomu Babiš, ale ostatní důležité věci znova padají do páchnoucího bahna. Například tradičním „demokratickým“ stranám, leží na srdci komunistické příběhy staré 70 let, ale 20 let staré drancování státního hospodářství, nositele demokracie nezajímá. Pro občany ještě hůře, že při zlodějinách se vydrancovala i morálka a mladí lidé význam tohohle slova už neznají. Proto víc než jindy, čekám na zítřejší ustavující schůzi nového parlamentu.

Protože se současní i bývalí vůdci jidášsky ohánějí demokracií, svobodou cestování a třeba svobodou slova. Tu si užívají chlapi u piva v hospodách čtvrté cenové skupiny, ale jak si výdobytky demokracie užívají lidé ve fabrikách a všeobecně sociálně slabší z nás? Někteří z nich se každý den perou o svou holou existenci, a proto snad mohou jezdit nakupovat do Rakouska, nebo na dovolenou do Dubaje? Díky ekvilibristice kecalů podobných Kalouskovi, se náš život nezvrtnul?

 Ale máme se lépe a radostněji!