Cesta nenápadného zla.

Není snad lidské, žít v pravdě a chtít pocit jistoty a bezpečí? Snad proto si platíme stát, platíme veřejnoprávní media a za to, alespoň očekáváme důvěryhodné informace na příklad, co pro nás stát dělá.

Laskavost redaktorů a moderátorů asi nikdo nečeká, snad jen nezkorumpované a neprofláknuté tváře. Toho se ale občan už dlouho nedočkal. Jestli kdy vůbec, se od potrhaného sametu za své peníze dostal k jednoduchým a pravdivým informacím o důležitých událostech. Protože jsem pamětník komunistické propagandy úspěchu, dnes chápu soukromé televize a jiné informační kanály podléhající vůli majitelů. Představa, že budou své diváky a čtenáře pravdivě informovat, bylo tehdy za vlády jedné strany i teď, mimo realitu.

Ukazovat správnou cestu.

Ale jak, když vzpomínané primitivní zlo má i ve veřejnoprávních mediích za úkol dehonestovat kohokoli, kdo si dovolí kriticky přemýšlet?  A místo toho, aby se nám dostalo vyvážených zpráv o důležitých událostech z celého světa, dostáváme pouze směs negativních a nedůležitých zpráv typu vyloupení benzinky, nebo nehody autobusu kdesi v zahraničí. Samozřejmě na úkor toho, že i za rohem se odehrávají nesrovnatelně důležitější události. O nichž se ovšem neinformuje, protože v politice potažmo v médiích vládnou blahorodí, kteří mimo jiné rozhodují, co si má občan myslet.

A taky nepřemýšlet, jestli budeme žít třeba podle klientelistického systém Spojených států, kde exekutivu vykonává soudní systém namísto vlády? Kde Kongres je víc kolbištěm lobbistů než zákonodárných institucí? Kde elity reprezentantů moci vznikají neskrývanou podporou? Přístup k moci, ale taky závislost, jim umožňují astronomické zdroje, možná jednoho procenta nejbohatších lidí. Nebo se ohlížíme do Německa širokých koalic, na které mají největší vliv banky a průmyslové koncerny?

Možná bohužel, se nás britský systém zahrnující dědičná práva lordů a monarchy netýká, zato republikánská Francie nás lákala už v prvních dnech nové republiky tatíčka Masaryka. Kde však jsou ty časy. Dnes je Francie takřka v rozvalu sociální nespokojeností, svými dluhy, multikulturalizmem a vše zakrývající politickou korektností. Nesmím zapomenout ani na řecký systém rozvětvených institucí, které slouží úředníkům spíše jako zdroj pravidelné apanáže a možnosti výdělku v soukromém podnikání. Je nám Řecko nejblíže? 

Z cesty na stezku EU.

Při čekání na naději opravdové demokracie, už vyrostla nová generace a možná proto ti mladí šilhají po všem jiném, co nevidí doma. Na druhou stranu, může někdo kárat staré, že se častěji ohlížejí zpět? Ať občan naší krásné země nahlíží na svůj život jakkoli, zjišťuje, že slovo demokracie v rámci EU se použít nedá. Evropská unie se již neomarxisticky podobá vládě RVHP. Zhruba 80% zákonů, které přijímá český parlament, je prosté znásilňování směrnicemi z Bruselu. Myslí si snad někdo, že tím není omezováno národní cítění a staleté zvyklosti našich předků?  

Široké cestě do ráje možná věří jen dobře zaháčkovaní politici, hlavně z celkového počtu 751 europoslanců, těch „našich“ 21 vyvolených. Protože občané přes všechnu propagandu prozatím nezhloupli, volební účast v posledních eurovolbách v ČR, činila 18,2% procent oprávněných voličů. Řekl bych, že ke zvolení v mnoha případech stačili příbuzní a přátelé, nebo obecní bafuňáři čekající na nějaký liz. Tím hlavně myslím dotace z EU, které mnohdy jdou na nesmyslné projekty.

Kodrcavá stezka.

Podle některých odhadů mizí až 40% dotačních prostředků v soukromých rukách. Na poradenské služby, právní služby, reklamu a další finančně neměřitelné položky. Kdo si to nemyslí, ať se pečlivě podívá na jednu z mála odhalených kauz ROP severozápad a převádění prostředků spřízněným politikům a jejich kamarádům z ODS, ČSSD,TOP09, nebo jiným bezpartajním strýcům. Kdo z nich byl bez důvěry stran a bez důvěry poslanců? Další vymysleli třeba IZIP - zdravotní knížky a z nápadu, ani ne tak z autorství, ročně čerpali stovky miliónů korun.

Četl jsem nějaké sociologické pojednání, které se týká generace, mého syna, kteří v současné době dosáhli věku 50 let. Listopad 1989 už prožívali naplno, ale nyní volili Babiše a Zemana. Kdo to pochopí a představí si, že tahle generace je zklamaná z výsledku vládnutí dosavadních stran? Ani my otcové jsme si nedokázali představit, že konkrétní kmotři, budou s naší naivní důvěrou ovlivňovat vyvolené vůdce a flagrantně porušovat představy o demokracii. Nikdo si nedokázal představit, že sociopati, jedni ze strůjců velkých tunelů, budou souzeni v návalu pochybných informací médií. Že jeden nejvyšší z naší „demokratůry“ jim poskytne bezbřehou amnestii.

Jak mluvil Václav Havel na začátku překotných změn po roce 1989, o blbé náladě ve společnosti, je dnes jenom slabý odvar. Naše blahorodí v politických stranách, se v předstírané nevědomosti přímo topí. Předhánějí se v mudrování, kam se ve světě zařadit. Jak těm „nevědoucím“ blahorodím poradit, aby naše směřování drželi ve vlastních rukách a nepoklonkovali jiným? Naše štěstí určitě nesmí určovat Putin, Trump, nebo Merkelová. To musí být v režii hrdých a sebevědomých pracovitých Čechů, kteří se zbavili RVHP a s novou neomarxistickou Evropskou unií,  už si nezadají .