Vraťme slovům jejich význam

Řeč je základním komunikačním nástrojem mezi lidmi. Aby komunikace byla efektivní, je důležité, že slova mají svůj význam. Význam, který chápou obě strany dialogu stejně. Ovšem v poslední době se stává módou slova používat bez ohledu na jejich význam, jako by vlastně žádný neměla.

Vždy, když se s podobným příkladem setkám, vybaví se mi biblická legenda o babylónském zmatení jazyků. Jako kdybychom došli už tak daleko, že si vlastně přestáváme rozumět. Spíše to ale působí tak, že určité ideové zájmové skupiny chladnokrevně využívají manipulace jazyka k manipulaci veřejného mínění. Patrně se inspirovali novořečí z románu 1984. Nejsmutnější pak je, když vidím, jak tuto novořeč začnou přejímat i odpůrci těchto ideových a zájmových skupin.

Příklady? V poslední době se vede diskuze o tom, zda homosexuální svazky mají mít možnost uzavírat manželství, dokonce se o tom hlasuje v parlamentech. Pojďme se tedy podívat na definici manželství: „manželství, -í s. zákonem n. mravem upravené spojení muže a ženy.“ Zdroj? Slovník spisovného jazyka českého. „Manželství (lat. matrimonium, něm. Ehe, rus. brak, angl. marriage, frc. mariage) jest spojení muže a ženy odpovídající právu.“ Ottův slovník naučný, který je dokonce tak „pokrokový,“ že v textu dále rozebírá i polygamii a polyandrii. Jsou dva muži muž a žena? Jsou dvě ženy muž a žena? Ne? Tak o čem chceme hlasovat?

Dalším příkladem, který mě vždy provokuje, je časté zaměňování Evropy a Evropské unie. Nejčastěji se projevuje užíváním derivátů proevropský a protievropský. Příkladem těmito deriváty částečně znehodnoceného, byť jinak poměrně kvalitního článku může být Mutace politických stran z 5.7. 2018. Evropa vypadá takto. „Nejzápadnější část Eurasie. Kontinent podle *řecké mytologie nazval *Zeus jménem své milé *Európé, dcery *krále foinického *města Tyru. (Jaroslav Malina),“ Encyklopedie antropologie. Je podstatně větší než Evropská unie. A také starší.

Evropská unie je politický projekt. Můžu ho mít rád, nemusím, můžu ho kritizovat nebo chválit, ale nemůžu ho nazývat Evropou. Stejně, jako nebudu říkat tužce stůl, protože na něm leží nebo třeba oknu záclona. Pak bych totiž mluvil nějakým jiným, cizím jazykem a nikdo by mi nerozuměl. Pokud někdo využívá pozitivních asociací spjatých s Evropou a snaží se je přesměrovat na Evropskou unii, tak pouze manipuluje. Kdo tuto novořeč přejímá, je zmanipulován. Ovšem manipulace je to stejně neefektivní, jak si v jiné souvislosti všímá Sarrazin (Německo páchá sebevraždu), jazyk se nakonec přizpůsobí.

V příkladech by šlo pokračovat dlouho. Jenom heslovitě. Uprchlík, rasismus, fašismus, nacismus, fobie,... Každý z těch pojmů má nějaký význam. Ovšem jsou užívány ve významu velmi odlišném, až protikladném.

Pojďme si to zjednodušit. Začněme zase věci nazývat jejich pravými jmény. Ať si vzájemně rozumíme, i když spolu třeba nesouhlasíme. A zároveň tím vraťme diskuzi úroveň, místo trapných, v konečném důsledku stejně neefektivních, snah o manipulaci.

Pokud se na svět díváte podobnou optikou jako já, jděte příkladem. Neodmítejte uprchlíky, ale nelegální masovou migraci. Neodmítejte Evropu, ale Evropskou unii. Nepřejímejte novořeč, jsme v České republice, tak mluvme jazykem českým.