Chtějí „liberální demokraté“ změnu režimu?

Blíží se 17. listopad, státní svátek zvaný„Den boje za svobodu a demokracii.“ Letos výjimečný tím, že slavíme 30 let od pádu komunistického režimu. A jsme opět svědky toho, jak si i tento svátek snaží přivlastnit jedna zájmová a ideová skupina, která obvykle chápe sama sebe jako liberální demokraty.

Jsou jimi? Nejprve si rozeberme onu svobodu, přičemž „liberální“ by mělo naznačovat, že právě po svobodě tito lidé volají. Skutečnost je poněkud jiná. Ozývají se snad proti omezování svobody podnikání, bojují proti zelenému fanatismu? Nikoli, bojují spíše proti svobodě slova pod záminkou boje proti nenávisti a fake news.

Ovšem svobodu reálně neřeší vůbec, vlastně vyjma toho, že je dobrá jako marketingové heslo, ani nejspíše nevědí, co si pod ní představit.

Volají spíše po demokracii. Jak? Tím, že požadují rezignaci demokraticky zvoleného prezidenta a premiéra. Jasně, minimálně premiéra špatného. Omezujícího svobodu a nebojujícího proti reálným hrozbám demokracii. Ovšem stále jde o výsledek demokratických voleb. Co Milion chvilek a spol. nabízejí jako alternativu? To jsem nikde nenašel. Předčasné volby? Nesmysl, dopadnou s obrovskou pravděpodobností velmi podobně jako ty minulé. Takže vyhozené peníze.

Jaké možnosti se nabízejí? Vlastně jedině změna režimu. Zrušení voleb. Náhrada demokracie nějakým jiným systémem, s jinou legitimitou. Protože o tu jde. Současný premiér a prezident mají legitimitu vzešlou z voleb. Neustálými útoky na ně a jejich voliče (neplést s racionální kritikou politiky) není útočeno na jejich politiku, ale na samotnou podstatu demokracie, na legitimitu celého současného systému. Což je velmi nebezpečné, nevím, jestli je to záměr, nebo si nejsou vědomi důsledků svých ideí.

Zpět k původní myšlence. Co tedy dále? Přijdou s nějakým jiným systémem? Jde tedy o pokus o puč či revoluci? Historie zná více modelů. Monarchii, kde legitimita vycházela z rodové příslušnosti (a případně volby stavů, korunovace aj.). Vládu jedné strany, který bral legitimitu ve slibu vybudování socialistické a následně komunistické společnosti. Vojenskou diktaturu. Aristokracii.

Tito lidé by tedy měli jasně formulovat, co vlastně chtějí. Na jakém principu chtějí postavit svojí novou vizi společnosti. Ovšem mám pocit, že většině z nich to ani nedochází. Ani netuší, že svým bojem za svobodu a demokracii bojují jak proti svobodě, tak proti demokracii. Nedochází jim ani tak jednoduchá věc, že nastavením pravidla „k rezignaci premiéra a prezidenta stačí zaplnit Letnou“ způsobí, že v případě, že náhodou vyhrají volby „jejich“ kandidáti, tak se můžou rovnou začít připravovat na rezignaci, protože Letnou zaplní pro změnu druhá strana.

Zároveň se nabízí trochu paranoidní myšlenka, že i když tyto věci nedochází většině protestujících, neznamená to, že tu není nějaká menšina v pozadí, které to dochází velmi dobře. A že už má nějaký ten plán připravený, jen se o něj zatím nepodělila.

Zakončím myšlenkou, co měli listopady 39 a 89 společné. Vedle toho, že šlo o demonstrace proti nelidským, totalitním systémům, šlo také o protest proti systémům neuznávajícím nejen principy svobody a demokracie, ale též suverénních národních států. A dnes tu máme opět organizaci, která nerespektuje svobodu, demokracii a ani národní státy. Na Letnou s podporovateli této organizace opravdu nepůjdu, ale připomenu si raději tento rozměr Dne boje za svobodu a demokracii (mimochodem, to pořadí je důležité, ale to je na jiný článek).

PS.: Napadlo mě otázka, proč tento útok na samotnou podstatu legitimity demokratického zřízení, tedy výsledek demokratických voleb, nenaráží na výraznější odpor. A napadlo mě, zda to také nesouvisí s EU. Občané tuší, že reálná moc českých zastupitelů neodpovídá síle legitimity voleb a celý systém zastupitelské demokracie tak začíná legitimitu ztrácet i u těch, kteří na něj přímo neútočí. Vlastně proto, že jde o zastupitelskou demokracii jenom z části. A to je mnohem vážnější problém, než nějaké Čapí hnízdo.