Tak se nám chystá velká stávka. Odbory vyrostly. Už nebojují proti vykořisťování ze strany zaměstnavatelů - jejich protivníkem je samotný stát, v němž žijí. Postoj odborářů je ve své podstatě pochopitelný. Komu by se chtělo do důchodu později? Komu by se chtělo platit více na DPH? Asi nikomu.
Mě se třeba nechce do práce chodit vůbec. Zároveň bych si zasloužil nebydlet v podnájmu, ale na zámku. Cadillac i s řidičem. A dvacet milenek. K tomu všemu pravidelnou měsíční rentu ve výši platu pana Fejka. Ovšem své potřeby musím značně přizpůsobit svým možnostem.
A ve stejné situaci je nyní stát. Není prostě možné udržet současný důchodový systém, pokud by se výrazně nezvýšila porodnost. Není možné přestat dělat dluhy (natožpak je zaplatit), pokud se nezvýší příjmy a nesníží výdaje státní kasy. Finanční situace ČR (potažmo celé Evropy a USA) je vážná a pokud nechceme opravdu skončit jako Řecko, je třeba ji řešit. Ono bychom totiž dopadli hůře i než to Řecko. Zatímco Helény zatím tahá z průšvihu Německo a celá Eurozóna, Čechy ještě nějaký rok vydrží. A až by přišel krach ČR, v celé Evropě by už asi nebyla země, která by byla schopna (nebo ochotna) pomoci. Snad Čína? I tomuto ekonomickému zázraku pomalu začíná docházet dech.
Nečasový reformám lze vytknout mnohé. O jejich podobě je určitě třeba diskutovat. Pokud se tedy odborářům vládní politika nelíbí, nechť navrhne lepší. Pokud dokáží přijít s něčím, co by současnou situaci vyřešilo zcela bezbolestně, mají Nobelovu cenu jistou. Takového ekonoma by si ráda zaplatila i vláda USA.
S žádným takovým převratným návrhem nepřišli. Místo toho organizují stávku v dopravě a chtějí blokovat ulice. Což se jim nakonec asi stejně úplně nepovede a celá akce vyzní spíš naprázdno. Nic nezmění, ničeho nedosáhne. Jenom pár lidí bude mít volno a ten zbytek zkažené ráno.
