Ještě nedávno jsem si myslel, že levicové kroky ODS jsou pragmatickou snahou řešit zadlužení naší země. Krátkodobé výstřelky, mající zvýšit příjmy do rozpočtu, aby se snížilo zadlužení. Že se jedná o ústupky levicovým choutkám Starostů a panevropským vizím TOP 09, jejichž podporu vláda potřebuje, aby prosadila své cíle.
Mýlil jsem se. „...zaměřit na to, abychom obnovili ekonomický růst... Jako prorůstové impulzy vidíme vyšší výdaje do dopravní infrastruktury, vědy, výzkumu, inovací a školství,“ prohlásil v rozhovoru v MF Dnes 10.11 premiér Nečas. Typická keynesiánská argumentace, podle níž je zajištění hospodářského růstu věcí vlády. Nepřímo přiznává, že vláda ví lépe, jak zacházet s penězi občanů, než oni sami.
Ovšem premiér Nečas u nepřímého přiznání nezůstal. „Dokonce si myslím, že kdybychom dali domácnostem více peněz, že by se dnes spotřeba nezvýšila a jenom by se zvýšily vklady (tamtéž).“ První co zarazí, je slovo dali. Nevím, jak vám, ale mě vláda nedává ani Kč. Zato mi dost peněz bere.
Zároveň s tím dává jasně, otevřeně najevo, že vláda ví lépe, jak nakládat s penězi občanů (které ale zjevně považuje za vlastní), než občané sami. Ti hloupý, nesvéprávní občané by je možná ani neutratili, ale místo toho by zvýšili vklady! To se jim musí zatrhnout!
Celospolečenským cílem se stává vedle konsolidace rozpočtu zejména hospodářský růst. Pokud by náhodou měl někdo odlišný názor, respektive svůj vlastní, soukromý cíl, má smůlu. „Je to psychologická záležitost, to znamená, že musíme zastavit veškeré strašení a ukázat lidem světlo na konci tunelu (tamtéž).“ Pokud zůstane jenom u ministrů, tak je to OK.
Ovšem od podobného uvažování je už jenom krok k manipulaci médií, k falšování zpráv a cenzuře. Premiér ze zde postavil do role vůdce národa, který ví, co je pro národ nejlepší, dá národu cíl a národ ho bude následovat. Ovšem v pravicové politice národy mívají společný cíl jedině za války, možná za nějaké přírodní katastrofy. Jinak se plně uznává, že cíle má jedinec, možná nějaká jejich skupina, ale nikoli celý národ. A zcela určitě neplatí, že „cíl světí prostředky.“
Kolektivističtí socialisté vždy budovali své lepší společnosti, vnímali společnost jako homogenní, tvárnou entitu s konkrétním, jimi daným, společným cílem. Budovali lepší zítřky v podobě komunistické, socialistické, rasově čisté či dnes panevropské společnosti. Měli svoje vize (když jsem slovo vize zadal do vyhledávače na stránkách KSČM, našlo mi to 541 položek), jak má vypadat společnost. Jedinec je v této vizi pouhou nesvéprávnou částečkou, atomem, který se musí přizpůsobit potřebám celku.
Je zjevné, že přesně stejně uvažuje premiér Nečas. Jeho cílem je ekonomicky rostoucí společnost, což je cíl, kterému se musí společnost podřídit. Dosáhnout toho chce tak, že převezme kontrolu nad co největší částí ekonomiky.
Ovšem ekonomický růst se zatím spíš objevoval jako vedlejší, de facto nezamýšlený důsledek ekonomické svobody, nikoli jako výsledek dobré práce centrálních plánovačů. Ale to kolektivista a etatista nikdy nepochopí.
