Každé volby přináší více či méně zvláštních okamžiků. Nejinak je tomu i s letošními podzimními. To, co se odehrálo v neděli na pražském Staroměstském náměstí ale už hranici bizáru překročilo.
Před volbami téměř nesleduji žádné komedie ani zábavné pořady. Nemusím, v médiích je plno absurdit, o kterých se nám ani nezdá. Spíše sáhnu po nějaké velmi těžké literatuře, abych se ujistil, že svět má ještě nějakou úroveň.
V České republice se za poslední léta jen velmi málo změnil počet azylantů. Problémy, které řeší sousední státy jako Německo a Rakousko jsou nám vzdálené (přesto je ale nesmíme brát na lehkou váhu). Proto si pan docent Konvička zřejmě musel nějaký střet připravit sám. A zneužil k tomu památku událostí 21. srpna 1968.
Jeho vystoupení bylo nejen nevkusné, ale troufnu si říci že i nebezpečné. Falešný teroristický útok, už to zní strašně. Jak tenká ale může být hranice mezi fikcí a skutečností? Nedávno se soud začal zabývat případem levicových extremistů, kteří údajně plánovali útok na vojenský vlak ( a je to velmi správné, že se tím soud vážně zabývá). Obžalovaní se však hájí, že o skutečnou přípravu nešlo. Mě osobně to přijde jako velmi nedostačující ospravedlnění. Falešný útok tedy? V tom vidím podobnost. Podle mého názoru by se tedy měl soud vážně zabývat i tímto nechutným incidentem.
Věřím, že se společnost z tohoto výstupu poučila, že Konvičkovi tato prapodivná taškařice žádné hlasy nepřinese. Posilovat v lidech nenávist a strach za účelem získání vlastního prospěchu a moci totiž považuji za obzvlášť zhoubné.
