Jaroslav Karl - MUKL 2.část

Pokračování knihy kněze a bývalého politického vězně Jaroslava Karla. Tentokrát se podíváme, jak fungovalo některými komunisty (třeba v pořadu Hyde Park) ještě dnes vychvalované školství. 

J.Karl pametnaroda.cz

Po neúspěchu s přihláškou na medicinu jsem podal další žádost o přijetí do rehabilitačního kurzu v Praze, který byl řízen přímo nějakým oddělení na ministerstvu zdravotnictví. Vedl je MUDr. Černý, se kterým jsem se později setkal v leopoldovské věznici jako s muklem. Na ministerstvu jsem měl přijímací pohovor. Kádrovala mě tam nějaká bývalá uklízečka, kterou jsem "ukecal" a byl jsem přijat, přestože kurz už běžel jeden měsíc. Rehabilitační kurz byla vlastně rehabilitační škola - čtyřletá - zredukovaná na jeden rok. Přednášky byly v jednotlivých ústavech lékařské fakulty od rána až do večera s polední hodinovou přestávkou. Na studium jsme měli vysokoškolská skripta. Ke konci kurzu nám bylo divné, proč se musíme v anatomickém a později patologickém ústavu učit jednoduché amputace končetin, šití ran apod. Při zkoušce z patologie dostal zkoušející asistent příkaz od dr. Rezkové z ministerstva, že nesmím zkoušku udělat. Zřejmě se už vědělo, kdo jsem... Dostal jsem otázku z patologie a hned otázku, která patřila do interny (vrozené a získané vady na srdci). Odpověděl jsem na otázku z patologie a ohradil se proti druhé.  Odpověď zněla:"To mě nezajímá. Odpovězte i na druhou otázku." Co jsem znal, to jsem řekl. Po mně byl zkoušen další. Byl to nějaký sanitář se základním vzděláním. Na žádnou otázku neznal odpověď. Protože byl členem KSČ, musel projít a tak dostal čtyřku. Později jsem se dozvěděl, že já, vzhledem k tomuto studentu, jsem dostal trojku a nebyl jsem vyloučen. Další pokus o vyloučení byl při maturitní zkoušce. Profesor Hněvkovský dostal opět od dr. Rezkové příkaz, že maturitu nesmím složit. Slíbil jen, že dostanu nejtěžší otázky a známku podle mých odpovědí. Nakonec jsem dostal maturitní vysvědčení, kde byla napsána odbornost rehabilitační instruktor. Moje poznámky, které jsem si připravil na "potítku", než na mě přišla řada u ústní zkoušky, si prof. Hněvkovský vyžádal a požádal mě, jestli bych dovolil, aby je uvedl ve svých skriptech pro mediky. 

 Následující příhodu uvádím hlavně pro pobavení: Někdy v roce 1949-1950 (v době, kdy ještě nebylo oplocení na hranici se západním Německem) jsem pomáhal přejít dvěma mužům na cestě přes hranice. Vysvětlil jsem jim cestu na šumavský Polom. Řekl jsem jim, že musíme vystoupit až na vrchol a že to poznají podle kříže, který tam stojí. Odtud už sejdou směrem, který jim ukážu, až na hraniční cestu, za kterou je po několika metrech hranice. Když jsme přišli na vrchol, bliknul jsem baterkou na kříž, aby ho viděli. V tom se stalo něc nečekaného. Jeden muž se vylekal, kalhoty plné strachu, a v tom okamžiku měl, jak se říká "bláto na vlastním hřišti". Stáhnul si kalhoty a potom opatrně i trenýrky i s odpadem vlastního těla a s patrným odporem zahrabal do země - takto odlehčen putoval v hluboké tmě - na západ...

 Za dva dny po složení maturity jsem byl povolán k nástupu u vojenské služny u PTP. Nastoupil jsem 1.10.1951. Nejdříve jsem byl v Libavé, po "pořadovém výcviku" jsem byl převelen do Šternberka u Olomouce. Za rok si pro mne přišli soudruzi ze Státní bezpečnosti a tak jsem se 29.9.1952 ocitl v péči "ministerstva lásky". Odvezli mě do Olomouce a odtud následující den na StB do Plzně. Na výslechy mě vodili bachaři, drželi mě za ruku, protože jsem měl na cestě k výslechům vždy zavázané oči. Výslechy byly každý den od pondělí do soboty, někdy i v neděli, od rána do oběda a znova odpoledne. Po několika měsících jsem byl zavolán na výslech až odpoledne. Když jsem se pozdě večer hlásil o večeři, přinesl mi bachař mléko a kousek chleba. Další dny se to opakovalo. Po několika dnech, když jsem se vrátil z výslechu, jsem si najednou uvědomil, že jsem při výslechu říkal to, co mi řekl vyšetřovatel, a tak to bylo zapsáno i v protokolu. Blesklo mi hlavou, že asi dostávám do mléka nějakou chemikálii. Od toho večera jsem už mléko vyléval do záchodu na cele. Jednou jsem vylil mléko právě v okamžiku, kdy se bachař podíval "špehýrkou". Následující den jsem šel ještě odpoledne na výslech. Další dny už ne.

Pro ty, kdo se chtějí dozvědět více přidávám tento odkaz.
https://www.facebook.com/pages/MUKL/1481685845384141