Je to asi peˇt let. Ta´bor skoncˇil, deˇti odjely domu°. Vsˇichni odjeli. Zu°stal jsem v u´doli´ sa´m. Meˇl jsem týden hli´dat pra´zdny´ ta´bor, ukli´zet a balit veˇci. Prˇipravovat na boura´ni´. Jediny´m spolecˇni´kem my ...
Jediny´m spolecˇni´kem mi byla fena Elina, pes Dariny. Plemeno Jack Russell terie´r cozˇ je kontaktni´ plemeno. Veˇty se ji´ rˇi´kaji´ jednou. Velmi chytra´.
No tak jsme tam sami v u´doli´ ten den neˇjak propla´cali k vecˇeru. Poukli´zel jsem, co kde lezˇelo, posbi´ral kdeco zapomenute´ a odvezl neˇjake´ pytle s odpadky. Uzˇ jsem to zazˇil, tu samotu a tu necˇekanou zmeˇnu v u´doli´, kde byl jesˇteˇ prˇed chvi´li´ ruch. Takzˇe jsem svu°j smutek ignoroval a myslel si o nicˇem. Uplne´ vycˇisˇteˇni´ mozku. Vsˇechno ma´te pro sebe. Ale neni´ to urcˇene´ va´m ale sˇedesa´ti lidem.Vecˇer jsem si sedl k ohnisˇti, kde byl jesˇteˇ vcˇera posledni´ ohenˇ. Nasˇel jsem neˇjake´ zbytky drˇeva a udeˇlal si maly´ ohenˇ, jen pro sebe a pro Elinu. Ty´ jsem dal na krk baterku, takovou malou sveˇtlusˇku pro jistotu, aby se neˇkam nezabeˇhla. Ale byla porˇa´d se mnou. Nakra´jel jsem si zbytek sy´ra, otevrˇel vi´no, ze stary´ho Jeepu hra´li Linha Singers ktery´ miluju a cˇumeˇl jsem, jak se stmi´va´, jak je tma, jak to drˇevo a vi´no docha´zi´. Rozvaleny´ na stary´m skla´daci´m krˇesle usi´na´m a vidi´m ty stany, nad nima meˇsi´c jako tele, Kasiopea je letneˇ nahnuta´, je pu°lka srpna a bylo mi kra´sneˇ pra´zdno.
A najednou vidi´m, jak ten prvni´ stan svi´ti´. Jo svi´ti´. Vsˇude tma jako v noci a ten jeden stan svi´ti´. Vu°bec jsem si nic nemyslel, jenom na to prosteˇ kouka´m. A rˇi´ka´m si, Darina si cˇte. Meˇl by jsi ji´t uzˇ spa´t. Cˇeka´ na tebe. Ach jo, uzˇ je zase po jedny´. A pak mi to dosˇlo. „Elinooo!“ A to sveˇtlo v tom stanu se prˇestalo drbat, pohyb ustal a najednou to vyskocˇilo ven a beˇzˇelo to ke mneˇ. Elina.
Samota je dobra´ veˇc. Kdyzˇ je dobrovolna´. Mu°zˇe to by´t kra´sne´ dobrodruzˇstvi´. Nenapadlo by mne, zˇe cely´ sveˇt bude spolecˇneˇ bojovat proti jednomu neprˇi´teli. Neˇkdo vi´ce u´speˇsˇneˇ, neˇkdo me´neˇ. To si nepamatuju, zˇe by si neˇkdo pamatoval. A zˇe to bude mi´t tolik spolecˇne´ho se samotou a odloucˇeni´m. Z tohoto pohledu je tento prˇi´beˇh jenom taková letni´ a bana´lni´ blbinka. Vážení táborníci, zítra je pondělí a je normální den. Je rozcvička, pak úklid ve stanech, k snídani je chleba s paštikou nebo rohlík s marmeládou. Kdo chce přídavek, počká na konec.
