Zdanění mezd/platů v ČR - základní pojmy (a dojmy)

Mzdy a platy. Superhrubá mzda. Hrubá mzda. Čistá mzda. Sociální a zdravotní pojištění. Odvody. Odečitatelné položky. Slevy na dani. Daň z příjmu. Daňová pásma. Solidární daň. Progrese. Daňový bonus. Kdo se v tom má vyznat ?   

Povzbuzen frenetickým neúspěchem drobných úvah "Superhrubá mzda – jak se nám vůbec přihodila ?" a "Superhrubá mzda zvýšila lidem daně ? Ale kdepak ..."přihazuju další. 

Než se začne plamenně diskutovat o pocitech a dojmech, posílat druhé do pryč a vyzývat tu k doplnění vzdělání, tu k vyhledání odborné pomoci a sem tam i k držení úst, je dobré si sjednotit pojmy a ověřit dojmy. Aby to nebylo vovoze/vokoze.  

Plat a mzda: zdá se že to jsou zbytečně dvě slova pro jednu věc, ale není tomu tak. Přesnou definici lze nalézt v § 109 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 

• Plat je peněžité plnění poskytnuté zaměstnanci za práci zaměstnavatelem, kterým je (zjednodušeně !) stát, kraje a obce a jimi financované rozpočtové organizace.
• Mzda je peněžité (i naturální) plnění poskytované za práci všem ostatním zaměstnancům, tzn. v soukromém sektoru

Takže státně obecní zaměstnanci pobírají plat, všichni ostatní mzdu. Politici a novináři to nerozlišují a běžní lidé většinou také ne. Ono by to nevadilo, kdyby ... kdyby se platy a mzdy v ČR už dávno nerozešly a kdyby se odstup státní správy od soukromého sektoru tolik nezvětšoval.

Aktuálních sedm tisíc rozdílu na mediánu hrubých mezd je opravdu hodně. Za domácí úkol si můžete promyslet, zda je to pro ty dva sektory dobře nebo špatně, a to z pohledu účetního a z pohledu ekonoma. 

Pozn.: zde byl vložen obrázek, který podléhal autorským právům - zrušeno

Pozn.: medián není průměr ! Medián říká, že přesně polovina zaměstnanců bere méně a přesně polovina zaměstnanců bere více než je hodnota mediánu.

Aby se to neprotahovalo, budu dále používat jen pojem mzda a budu se trápit jen soukromým sektorem. O poměrech na národních výborech nic nevím. OSVČ neřeším. O výplatě peněz za práci na ruku se taky bavit nebudeme, to je šedá ekonomika.  

Hrubá mzda: záleží na tom, kde zaměstnanec pracuje, jaký je mzdový systém a místní zvyklosti, zda u zaměstnavatele fungují odbory a tak. V takové větší továrně (u malých zaměstnavatelů je to jinak, vím to a nepište mi to) se hrubá mzda může skládat třeba z těchto složek:

• tarifní mzda (dle tabulky, bývá více stupňů, např. 12, nebo 16, nebo 24, nebo ...). Bývá považována za zaručenou složku mzdy, tarifní stupeň bývá někdy uveden přímo v pracovní smlouvě, častěji na mzdovém výměru.   
• nebo smluvní mzda (bývá dohodnuta ve smlouvě, většinou nikoliv pracovní ale jiné)
• pohyblivá složka mzdy (např. osobní hodnocení). Bývá uvedena na mzdovém výměru
• příplatky (prostředí, přesčasy, práce SO/NE/Sv, odpolední a noční směny, nepřetržitý provoz, výšky, ...). Příplatky částečně vycházejí ze zákoníku práce, částečně je lze dohodnout v kolektivním vyjednávání nebo stanovit vnitřním předpisem
• náhrady (dovolená, překážky v práci)
• odměna za držení hotovosti 
• odměny 

Třeba tak, může to být i jinak. Když se tohle všechno sečte, vznikne hrubá mzda.

To je takové číslo, které je zdánlivě k ničemu - zaměstnanec ji nikdy neuvidí jinde než na výplatní "pásce" a cestou na jeho bankovní účet ubydou nejméně odvody a daň. 

Zaměstnavateli neříká nic o celkových nákladech práce (hrubá mzda neobsahuje odvody za zaměstnavatele, případné sociální náklady, cestovné, stravné, úrazové pojištění zaměstnanců a další položky spojené s tím, že zaměstnanec přijde do práce a dejchá).

Jednu významnou funkci hrubá mzda má - je to jediné číslo, ve kterém se neprojevují výjimky a diskontinuity v daňovém systému (limity, odečitatelné položky, slevy, viz další pojmy níže) a je to  jediné číslo, které lze používat pro statistické srovnávání (sektory, profese, kraje, ...). 

Neztracoval bych ji - nic lepšího nemáme. Heslo "Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb" na své naplnění stále čeká a než se tak stane, hrubá mzda přežije.

Sociální a zdravotní pojištění: alias "odvody". 

Výlet do minulosti: ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let se danilo dle tzv. tabulky, která obsahovala jen daň ze mzdy a zohledňovala rodinný stav a působila propopulačně. Čím byli starý mládenec/stará panna starší a bezdětnější, tím platili vyšší daně. Nositelé státních vyznamenání měli údajně výjimky. 

Při startu nového daňového systému v devadesátých letech stáli politici před problémem, jak zabalit fakticky velmi vysoké zdanění práce tak lákavě, aby nebylo na první pohled vidět.

Tehdy rozdělili odvody na část, která se strhává z hrubé mzdy zaměstnance, je vidět na výplatní pásce a je menší a na část, kterou "platí" zaměstnavatel, na pásce se až do roku 2008 nevyskytovala a je větší.

Tato konstrukce a hranice rozdělení mezi zaměstnance a zaměstnavatele nevychází z žádných závazných nebo ustálených ekonomických pravidel - je to jen a pouze politické rozhodnutí (myslím že i V. Klaus st. to kdysi komentoval obdobně).

V roce 2020 jsou odvody nastaveny takto (% z hrubé mzdy):

Podivně nekulaté číslo 33,8% vzniklo po zrušení karenční doby od 1.7.2019 - vláda dala zaměstnavatelům "slevu" 0,2% za to, že budou znovu platit náhradu za první tři dny nemoci.

Sociální pojištění za zaměstnavatele má ještě další vnitřní strukturu

• 2,1% na nemocenské pojištění 
• 21,5% na důchodové pojištění
• 1,2% na státní politiku zaměstnanosti

na kterou se můžeme teď vy... nebudeme to řeshit. Stejně tak strop na sociálním pojištění - skrzevá už teď neúnosný rozsah článku někdy příště.

Superhrubá mzda: hrubá mzda plus sociální a zdravotní pojištění za zaměstnavatele, tzn. plus 33,8%. Tato částka se později použije pro výpočet daně z příjmu coby základ daně před případnou úpravou o odečitatelné položky.

Odečitatelné položky od základu daně: ještě než se přikročí k výpočtu daně, je nutné spočítat její základ. Našinec by řekl, že by to měl být rozdíl mezi příjmy a výdaji, ale to by bylo příliš jednoduché a daňoví poradci by neměli co žrát ...

Stát proto umožňuje od základu daně odečíst některé výdaje. Motivace je několikerá, a to buď podpořit nějaké žádoucí chování občanů (např. odkládání spotřeby na později) a/nebo vyhovět lobbistickým tlakům a/nebo věnovat dárky vybraným voličským skupinám.

V roce 2020 lze odečíst od základu daně tyto položky

• dary (mezi ně patří i odečet za bezplatné dárcovství krve)
• příspěvky na penzijní připojištění/doplňkové penzijní spoření/životní pojištění
• úroky z úvěrů na financování bytových potřeb (stavební spoření, hypotéky)
• odborové příspěvky
• vzdělávání

Všechny položky mají nějaké limity a podmínky. 

Základ daně: a jsme konečně skoro tam, utahaní a zpocení. Takže základ daně = (hrubá mzda + 33,8% - odečitatelné položky) to celé zaokrouhleno na stokoruny dolů. A můžeme danit !

Daň z příjmu: v tomto případě jde o daň z příjmu fyzických osob dle zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Protože se dle stejných paragrafů daní i OSVČ, bude v případě zaměstnanců na pracovní smlouvu přesnější používat pojem daň z příjmů ze závislé činnosti. Daň bývá obvykle vyjádřena nějakým procentem ze základu daně, popř. kombinací paušálu a procenta apod. Tvořivosti se meze nekladou. 

Dnes je aplikována tzv. rovná daň ve výši 15%. Na roční hrubou mzdu, která převyšuje 48 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství je aplikována ještě tzv. solidární daň ve výši 7%, ale pro "jednoduchost" se počítá jen z hrubé mzdy. Proč to tak je, se mě neptejte. V roce 2020 se to týká zaměstnanců s ročním hrubým příjmem nad 1 672 080 Kč (poznámka pro odborníci: ono je více všelijakých základů, ještě se v tom motají nepeněžní příjmy, ale fakt už si to nebudeme komplikovat, ju ?).

Solidární daní byla do systému rovné daně vložena dvě daňová pásma a byla tak zajištěna jakás takás progrese.

Slevy na dani: pořád nejsme na konci. Slevy na dani umožní snížit vypočtenou daň o další položky takto:

Pozn.: Ještě existují další slevy na invaliditu a ZTP. 

Slevy na dani jsou pro všechny stejné bez ohledu na výši hrubé mzdy a zejména na dolním příjmovém konci výrazně ovlivňují konečnou míru zdanění, a to nejen k nule, ale i do záporu. 

Např. zaměstnanec, který uplatňuje slevu na sebe a na dvě vyživované děti, odečte každý měsíc z vypočtené daně částku 4 954,- Kč a případnou daň uhradí o to menší.

Pokud se díky odečtu slev na vyživované děti dostane zaměstnanec s daní do mínusu, inkasuje daňový bonus až do výše 60 300,- Kč ročně (stav roku 2020). 

Půvabem slev na dani je, že je lze uplatnit jen když má člověk nějaký příjem, což pro více než 4 mil. zaměstnanců v této zemi znamená, že chodí do práce a dostávají mzdu/plat. Lidí, pracujících sporadicky nebo vůbec, se čerpání netýká a nutný příjem si musí zajistit ze sociálních dávek nebo načerno. 

Čistá mzda: to je jediné číslo, které zaměstnance zajímá, protože mu přistane na účtu.

Bohužel - pro srovnávání je k úplně ničemu.

Např. zaměstnanec s průměrnou mzdou, který neuplatňuje žádné vyživované dítě a zaměstnanec, se stejnou mzdou, který uplatňuje tři děti, mají čistou mzdu z principu o celých 4 918,- Kč jinou.

Při ročním zúčtování daně hrají roli odečitatelné položky, což může některým zaměstnancům přinést zajímavou vratku daně (např. měsíční příspěvek na penzijní/doplňkové ve výši 3 000,- Kč sníží roční daň o 3 600,- Kč, jeden bezpříspěvkový odběr krve o 300,- Kč, každých 10 000,- Kč zaplacených na úrocích za hypotéku o 1 500,- Kč atd.). 

Dále se plete čistá mzda a mzda k výplatě. Mezi těmito dvěma milníky se může něco ztratit nebo naopak přibýt.

Zaměstnancům (ne všem) se odečítají z čisté mzdy např. stravenky (resp. část jejich hodnoty), mnoha dalším alimenty a exekuce, popř. další dohodnuté srážky. Další tam mají naopak do plusu cestovní náhrady, takže čistá mzda (k výplatě) není vhodný parametr.

Když se pak pánové dohadují v hospodě kolik kdo bere, těžko říct, jestli vytahují hrubou, čistou, to co přišlo na účet, nebo tarifní ... Pisoárová metoda, kdy se podívám doprava, doleva a pak dolů, je přesnější.

Osobní zkušenost: při rozhovorech s uchazeči o zaměstnání se vždy ptáme, zda mzda, kterou požadují, je hrubá nebo čistá. Divili byste se, kolik lidí v tom nějak nevidí rozdíl.

Pojmy bychom měli zdárně, populárně naučným způsobem, za sebou. Ufff.

Kdo si stále myslí, že je to jednoduché, a že to většina zaměstnanců má šanci pochopit, nechť se přihlásí třeba do Výměny manželek nebo do Prostřeno !

Haj hou ...

Příště, když se dožijeme, se podíváme na The Best Of oblíbených omylů a mýtů:

• je to pojištění a ne daň
• to si dáš do daní
• celý život jsem si platil(a/o) na důchod a teď ...
• je nespravedlivé, aby uklízečka a managor platili stejnou daň
• taky přece platím daně, jako každej, ne ?
• odpočitatelné položky jsou pro všechny
• nejchudším je možné daně snížit
• ...