Proč (také) nelze dosáhnouti opravdové změny

Má to vždy stejný průběh. Před volbami mávátka a sliby, hned po volbách vyhrnuté rukávy, po roce už nic moc a nejpozději po dvou letech se o volebním programu raději nemluví a začíná se rozdávat. Nemůže tomu být jinak.

A začnu hned mou oblíbenou metodou, tzn. tabulkou, která vokazuje rozložení voleb do šesti různých "institucí" v letech 2000-2018:

Poznámky:

• samozřejmě že léta 2017-2018 platí, jen když se nic nesemele
• prezidentské volby v letech 2003 a 2008 ještě nebyly věcí všeholidu, ale poslanců a senátorů
• většina senátních a prezidentských voleb probíhá nakonec dvoukolově, tzn. se musí jít k té urně dvakrát po čtrnácti dnech
• Do Senátu se volí každé dva roky, ale vždy jen na jedné třetině území. Také probíhají téměř každý rok doplňovací volby, ale to se týká jen postižených obvodů
• dtto platí pro obce, když se zhroutí zastupitelstvo
• a ještě referenda se jim zachtělo !

Nechám stranou ležet fakt, že obyvatelstvo je hnáno, když se v některých letech poštěstí, i třikrát ročně k volbám, a to do "institucí", jejichž význam částečně nechápe (zejména Senát a Evropský parlament - tam má ČR celkem 21 poslanců a hrdinou nechť je prohlášen ten, kdo jich vyjmenuje pět. Nápověda: Jourová to není). To vše se projevuje v dosti mizerné volební účasti.

Horší je jiná věc. Za posledních 15 let jsme si užili jen 5 let, kdy nebyly žádné volby vůbec nikam a byl tedy pověstný "klid na práci". Příští čtyři roky taky nemáme volno. Klasická "polytologycká" poučka, že změny je třeba udělat v první polovině volebního období, protože ve druhé už to nejde, funguje tím hůře, čím výše.

Jelikož z každých voleb děláme poslední bitvu a referendum o směřování odněkud někam bez možnosti návratu a mícháme témata tam kam nepatří, nemůže to ani jinak dopadnout.

V poslední praesidentské volbě kandidoval kde kdo s národohospodářskou rétorikou, přestože se nejednalo o výběrové řízení na ministra hospodářství ani na předsedu vlády.

Už nevím které krajské volby byly referendem o zdravotnických poplatcích, přestože krajské úřady (přezdívané některými vtipálky na "krajské vlády") s tím nemohly nic udělat, bo nemají zákonodárnou iniciativu (což znamená že nemohou navrhovat zákony). Jediné co mohly udělat, tak zadotovat, což zkusil pan presumptivní vězeň nikoliv z Azkabanu, ale ze Středozemě. Moc mu to nepomohlo.

Systémové změny jsou tedy téměř trvale blokovány kalendářem voleb. Např. teď (jaro 2016) už je potřeba brzdit (řečeno s judistickým trenérem Tumpachem - nebudeme se pouštět do žádnejch větších akcí) - protože krajské volby jsou už na podzim. Proto jsou v posledních pár týdnech dávkovaně vypouštěny jen lunatické návrhy z dílny ministerstva nominálně sociálních věcí a kraviny typu zákaz vstupu do lesa pod pokutou 30 táců nebo nejasnosti na kruhových objezdech, protože "to je blbý, to se bude lidem líbit !" Jinak je klid. Důchody za dvacet třicet let - nevíme, strukturální schodek rozpočtu - nevíme, systematické porušování zákoníku práce v nemocnicích - nezajímá.

Hustý kalendář voleb a míchání jejich významu a témat jsou jedním z několika důvodů, proč skutečné změny (nikoliv jen změny parametrů) nelze efektivně prosadit bez skutečné krize (nejlépe dotlačené zvenku). Dále se zdá, že národohospodáři s pohledem trochu dál než do pozítří již zcela vyhynuli. A zásadním problémem je velmi pravděpodobně nějaká divná voda na Malý Straně. Z tý do pár měsíců zblbne každej ...