Odříkaného koláče největší krajáč !

Hlášku v titulku vymyslel jeden Brňák někdy v roce 1988, když si nemohl vzpomenout na přísloví "odříkaného chleba největší krajíc". Snad to jedné naší polytycké straně pomůže v příštích dvaceti letech lépe snášet utažený pásek ...

Aby bylo jasno hned v úvodu - tak jako skutečný psychiatr nebude hodnotit stav pacienta, kterého osobně nevyšetřil, ani já se nebudu trápit hodnocením soudního výroku o dluhu jedné nejmenované strany. Spis jsem nečetl, tak co. A už vůbec se nebudu trápit tím, zda je částka mravná nebo nemravná, zda je někdo grázl nebo chudák a tak.

Tzv. ústavní právník Z. Jičínský na Neviditelném psovi zveřejnil článek Ostudný soudní ortel nad ČSSD. Dovolil jsem si vypreparovat nosnou myšlenku: "Městský soud tak uznal nestoudné Altnerovy požadavky ze smlouvy o zastupování ČSSD, v níž mj. bylo i vydřidušské ustanovení o penále nebo smluvní pokutě ve výši 0,3 procenta denně. Soud přiznal Altnerovi tuto pokutu ve výši zhruba 15násobku z původně sjednaného smluvního plnění. To je rozhodnutí, které nemá v soudních rozsudcích obdobu. Nerespektuje vůbec mravní zásady, které jsou podle občanského zákoníku základním regulativem občanskoprávních vztahů a které má brát v úvahu soud při rozhodování případných občanskoprávních sporů."

Pan profesor (habilitace již v roce 1969 !) zpochybňuje oprávněnost smluvního nároku, který si dvě rovnoprávné strany podepsaly zcela jistě nikoliv v tísni, rozhodně a vážně a možná i za střízliva.

Od právníka to je opravdu pozoruhodné. Posledních několik pětiletek jsme byli zásobováni radami, že smlouvy se mají plnit (pacta sund servanda),  co je psáno to je dáno, máme si všechno předem přečíst, včetně malých písmen zezadu, nic divného nepodepisovat a když už to podepíšeme, pak se nemáme divit. Nemáme se divit, když se 500,- Kč promění v 18 000,- Kč. Nemáme se divit, když se jedna časově posunutá splátka úvěru promění ve statisícovou pokutu nebo rovnou v exekuci nemovitosti.

Desetitisíce a možná i statisíce lidí už si tím prošlo. Podepsali něco, čemu nerozuměli a na co pořádně neviděli, podepsali v tísni a pod tlakem, podepsali pod vlivem stáří a osamělosti, podepsali proto, že si spletli roční a měsíční úrok a matematika je opustila už v šesté třídě. V těchto případech lze o rovnosti smluvních stran vážně pochybovat, ale nezajímá to nikoho. Celá léta "se" to ví a celá léta to nikoho ze zákonodárců netrápilo. Času na změnu bylo dost.

Přísloví to zrovna není, ale ukončil bych to takto: Není nad to, když i pan doktor ochutná vlastní medicínu ... třeba to pak uvaří líp.