Rýmovánka je to slaboduchá, uznávám. Ovšem jaké téma, takový výkon. A dnešním tématem je vynález promovaných inženýrů ekonomie - záporné úrokové sazby.
Nějaké strašidlo, které by obcházelo Evropu, nám dost dlouho chybělo. Protože už jsme se z té pohodičky samým štěstím málem pomátli, bylo potřeba nějaké strašáky rychle vyklonovat. Teď máme strašidel požehnaně. Kromě "mužů afrického a arabského vzhledu" a znovu ožívajícího Rusáka kousek od východních hranic, což jde oboje prozatím mimo nás, jsme sami od sebe vymysleli záporné úrokové sazby.
Téma již bylo mnohokráte pojednáno z několika úhlů, třeba víceguvernérem České národní baňky Mojmírem Hamplem, nebo populární ekonomkou a glosátorkou Markétou Šichtařovou. Též analytik Štepán Pirko se k věci vyjádřil a jak je jeho dobrým zvykem, zhruba šest let předem (z celého článku doporučuji zejména část s názvem Proč nás straší deflací). Tak proč bych i já, ekonomista amatér, nemohl přiložit polínko na hraničku, nosit sovy do Atén, vozit uhlí do Nového Hradu (carry coal to Newcastle - to je podle jednoho slovníku ze 70. let minulého století prý anglické přísloví), popř. vyvážet odpadky v plastových pytlích do lesa, že. Tu jejich pražskou Sorbonnu jsem nestudoval, takže se prudce zvýšila pravděpodobnost, že bych tomu mohl možná rozumět. Jak říká synek - to jsem jen tak plácl, abysme se zasmáli.
Česká národní baňka je zřízena přímo Ústavou ČR a měla by se chovat v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance (ve znění asi jedenatřiceti novelizací). V § 2 zmíněného zákona se píše: Hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu. ČNB dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v ČR. Jsou tam i jiné věci, např. že je orgánem příslušným k řešení krize (nepíše se jaké krize, ale už v § 5 zákona lze objevit, že to je krize finanční), že má podporovat obecnou hospodářskou politiku Vláďi, pardon vlády, že sídlí v Praze a další zajímavosti, bez jejichž znalosti lze v pohodě přežít.
Cenovou stabilitu si konkrétně naše baňka představuje tak, že tzv. cíluje inflaci, aktuálně na 2% p.a. (ta zkratka neznamená per anus, jak by si něgdo mohl naivně myslet, ale per annum). Jinými slovy naši centrální bankéři říkají, že když se to povede a ceny budou opravdu takto "stabilní", tak za pět let znehodnotí naše úspory (ve štrozoku nebo na neúročených běžných účtech) o 10,4%. Když se to bude dařit deset let (což opravdu není tak daleko, jak se to teď zdá) bude to už 21,9%. Z každý stovky zbyde osmdesát korun ? Vím, že to je houbelec ve srovnání s Německem před válkou, ale řečeno s Járou Cimrmanem - nevím, školy nemám, ale stabilita vypadá jinak.
Proč to dělají ? Ve většině ekonomik v historii výrazně převládají inflační období a jsme na to zvyklí. Je to součást současné ekonomie hlavního proudu a dělají to všichni, takže "tak je to spravne a tak to ma byť". Inflace je pro určité skupiny lidí celkem fajn jev, který se dá využít. Je s čím "bojovat" a o čem kecat na politických řečništích. Literatury k tématu je hromada, docentury a profesury jen prší. Odborům se lépe vyjednává navýšení mezd, do smluv se píší inflační doložky a cenová hladina zvolna narůstá. Nenápadně se tak likvidují i dluhy, zejména ty veřejné. Někteří nešťastníci, kteří z nedostatku lepších příležitostí předstírají profesi novináře, v tom jedou taky, protože všechny ty hemzy o lítém boji s inflací přepisují a recitují. Ti nejlepší si dokonce myslí, že inflace je zvíře, protože se dá údajně krotit.
Ale deflace ? S tou se přece nedá ani bojovat, ani ji krotit, ani se plamenně bušit v prsa. Nedá se tomu správně "čelit". Jak vysvětlíte lidem (voličům), že je špatně, když jsou ceny delší dobu stabilní, nebo dokonce nižší ? Bojím, bojím, že by to nezvládl ani bývalý premiér, který byl na křišťálově čisté vysvětlování komunikační velmistr.
Metoda cílování inflace je po světě dosti rozšířená. Jako nástroj brždění či pobízení inflace slouží ovlivňování kurzu národní měny (tento nástroj již jednotlivé národní banky v Eurozóně pozbyly a jižanskému křídlu to chybí a ještě chybět bude, byť nikoliv primárně z důvodu inflace), úrokové sazby a slovní intervence. O moc víc už toho v současné době nezbylo, protože izolované kroky nejsou buď politicky možné nebo dlouhodobě nikam nevedou.
Hysterická vložka: kde jsou ty doby, kdy herec Reagan (s parťákem Volckerem z FEDu) vymyslel reaganomiku, mlel si dvě volební období svou a kašlal na celej svět ... (vzpomínám si, jak Jambor, co se přejed brambor, v Televizních novinách dštil oheň a síru na americké úrokové sazby). Bušík První z toho pak měl takové vosypky, že zvedl daně a zklamal všechny odezírače (read my lips: no more taxes) a platonický kuřák marihuany a milovník vlhčených doutníků Bill C. to dorazil zpřístupněním bydlení celému všeholidu.
Velmi mírná inflace nebo deflace je mezi námi už nějakou dobu, s čestnou výjimkou nového bydlení, kam nyní někteří ukládají přebytky hotovosti, protože moc jiných nízkorizikových investičních příležitostí není.
Takže inflace není k mání. Ono se taky není čemu divit. Při pohledu na strukturu vstupů naší ekonomiky a při poklesu cen ropy, plynu a dalších energií jsou jasné některé věci:
- naše hospodářství pořád ještě, navzdory komikům, kteří blábolí o znalostní ekonomice a proto podřízli školský systém, něco produkuje a potřebuje k tomu docela dost energií. Při masivním poklesu cen těchto vstupů nemusí nutně růst ceny výsledných produktů, rozhodně ne na konkurenčním trhu. Říká se tomu tržní hospodářství a pokud do toho nevandruje stát, tak to jakž takž funguje (mimo jiné se kompletně vstřebaly důsledky devalvace koruny)
- v jednom kuse se něco někam převáží. Včera byly na D1 před každou pumpou ucpané odbočovací pruhy, jak kamiony hledaly marně místo na noc. A tohle je dneska taky výrazně levnější (přestože vliv dopravy na cenu výsledného produktu je velmi různý podle toho vo co de)
- mzdy sice rostou, ale méně než produktivita. Růst mezd v kdysi solventním sektoru energetiky přibrzdil
- apetyt utrácet za ptákoviny byl výrazně snížen krizí. Úspory (některých) obyvatel rostou, za rok 2015 o 114 miliard peněz. A kde není poptávka, není ani inflační pohádka. Potřebujeme opravdu všichni do chodby čtvrtou placatou televizi, do rodiny třetí auto a dva pytle čínskejch hraček, u kterých setrvačník dvakrát hrkne, pak se ty plastový ozubený kolečka vohulej a je po parádě ?
Nyní baňky, nejen u nás, ale v jisté části světa, neplní inflační cíle, které si zadaly samy, aniž je o to někdo žádal nebo aby to, nedejbože, někdo volil. A jelikož znehodnocení kursu koruny nad 27,- CZK/EUR v listopadu 2013 nějak nezabralo, slovní intervence ve smyslu "přidejte zaměstnancům" taky ne, zbývá poslední superzbraň - úrokové sazby (2T repo, diskontní a lombardní). Nyní jsou všechny na tzv. technické nule, tzn. sice ještě nejsou nula, ale už je to jedno. Jako by se stalo.
Nulu jsme dosud považovali za dno. Ale i dno se může propadnout. Nejde-li to silou, zkusíme to větší silou. Čistě matematicky záporné sazby existovat mohou, takže do toho. Otravné drobnosti typu vazba repo sazby na úvěry a hypotetická a zcela amorální možnost, že by nakonec věřitel měl ještě platit dlužníkovi, "legislativně ošetříme". Směle vřed ! Je potřeba donutit opatrné banky, aby dávaly hypotéky ještě levněji, ještě levněji a ještě levněji. Je třeba donutit firemní managory, aby si vzali úvěr na kdejakou blbost, která by je při 7% úroku nenapadla a zároveň taky přidali zaměstnancům. Je třeba donutit opatrné střadatele, kteří už mají více peněz na běžných účtech než na termíňácích (dohromady skoro 1,7 ročních státních rozpočtů !!!), aby to někde rychle prostřelili, nebo jim to zdaníme negativním úrokem. Pravda, zhruba polovina obyvatel žádné úspory nemá, ale ještě je tu ta druhá půlka. Když to pěkně prodlužíme, tak ta kola roztočíme !
Možná je to jen takové bububu. Možné jde o rafinovanou snahu povzbudit HDP vysokým obratem při pronájmu bezpečnostních schránek a nákupu trezorů, do kterých občanstvo přesune svoji hotovost. Štrozok přece jenom už není v módě. Ale asi ne e. Pokud do toho půjde větší část centrálních bank okolo, tak i naše baňka bude muset nakonec ustoupit, protože tlak spekulativních peněz na korunu bude drtivý. Tak drtivý, že ani hlubotisková rotačka ve sklepě Na Příkopech, ani ten software, kterým si vyrábějí v baňce virtuální koruny na účtech, na to nebudou stačit.
Navzdory všemu, dle mého soukromého názoru, samotný fakt, že záporné sazby jsou technicky možné, ještě neznamená, že se to opravdu má udělat. Považoval bych to za překročení dalšího tabu, za krok do krajiny Mordoru. Při známé averzi občanstva k riziku by zmenšování nejen reálné, ale už i nominální hodnoty úspor znamenalo další ránu důvěře v systém. Záporná sazba je technokratickej sh!t, na který inženýři přišli lineární extrapolací, když si na Světovém ekonomickém fóru v Davosu všimli teploměru a zjistili, že pod nulou taky něco je.
Naprosto jsme zapomněli, co bylo skutečnou příčinou tzv. finanční krize. Dle mé, opět privátní definice, to byl fakt, že významná část tzv. vyspělého světa si kupuje věci, které ve skutečnosti k životu moc nepotřebuje, za peníze, které nemá. Slavnostně jsme si přísahali, že již nikdy nebudeme nutit hypotéky každému manažerovi hranolkovače v EmSí Kačerovi a slavnostně jsme na to ve jménu růstu zapomněli.
Ale jestli chcete pomoci naší národní baňce splnit její vlastní domácí úkol, vykašlete se na budoucnost, běžte do svého bankovního ústavu, vyberte co můžete a pěkně si to užijte.
Až přijde další cyklická krize, jakože přijde, protože to tak je a nikdo s tím nic nenadělá, a vás vyfakujou se třemi odstupnými z práce, takže bez těch utracených úspor nevydržíte ani půl roku, zajděte si pak do naší cedulové baňky. Tam vám pomůžou. Adresa je Na Příkopě 28, Praha 1. Takovej kulatej rohovej barák naproti Prašný bráně. Až vás vyvedou, tak si můžete nakoupit v Kotvě.
