Žaloba na T-Mobile - pokračování 3

S  operátorem jsem uzavřel písemnou smlouvu o poskytování telefonních služeb (29.4.2006). Smlouvu jsem dne 12.3.2008 písemně prodloužil do 12.3.2010. Dne 18.2.2010 mne telefonicky kontaktoval pracovník operátora a nabídl mi prodloužení smlouvy o další dva roky.

Souhlasil jsem s výhradou, že nedojde ke změně smluvních podmínek (za paušál 30 minut volání a 100 SMS zdarma).  Od dubna 2010 mi organizace přestala poskytovat smluvený počet SMS zdarma. Tvrdila, že poskytování SMS zdarma není standardní součástí tarifu, který se ke smlouvě vztahoval.  Na můj požadavek, aby předložila záznam o prodloužení smlouvy se vyjádřila: “Je nám líto, ale informace sdělené při telefonickém prodloužení Smlouvy není možné zpětně prověřit, nahrávky uschováváme pouze po omezenou dobu a hovor již nemáme k dispozici. Důvodem jsou platné právní předpisy, upravující důvěrnost telekomunikací“. Operátor nemá k dispozici data, která je povinen uchovávat alespoň po dobu smlouvy. Jestliže organizace rozhovor o prodloužení smlouvy neuchovala, potom nemá žádný důkaz toho, že ústní smlouva byla vůbec uzavřena. Mohl bych tvrdit, že se organizace zavázala plnit poskytované služby bezplatně. Smlouvu jsem písemně vypověděl.

Domníval jsem se, že mne proti takovému jednání ochrání Český telekomunikační úřad. Všechny dokumenty jsem mu předložil. Po zaplacení příslušného poplatku ČTÚ  vynesl toto rozhodnutí: Smlouva o prodloužení dodávek telefonních služeb uzavřená telefonickým hovorem dne 16.2.2010  je platná ( i když poskytovatel zničil záznam o dohodnutých podmínkách  smlouvy).

Dostal jsem se do situace, kdy jsem byl nucen platit měsíční paušál bez jakýchkoliv služeb ještě déle než rok. Operátor mi navíc začal účtovat „smluvní pokuty“ v částkách 150 a 1000 Kč. Tyto začal vymáhat prostřednictvím třetích osob.

V této situaci jsem podal žalobu k soudu. Požaduji, aby se soud  vyjádřil, zda smlouva, ve které některá ze stran změní podmínky smlouvy, je nadále platná. Jako důkaz jsem předložil důkaz sporem, v justici označován jako důkaz opaku. (Negace pravdivého výroku je opět výrok pravdivý. Soudce musí vynášet jen pravdivé výroky). Po podání žaloby mi operátor přestal účtovat měsíční paušály a částečný přeplatek zaslal na účet mé manželky.

V první instanci soudkyně rozhodla, že spor má řešit opět ČTÚ (dokumenty o řešení v ČTÚ jsou součástí žaloby). Odvolal jsem se a vyslovil požadavek (v souladu se Zákonem), aby věc rozhodl jiný soudce. Soud II. stupně rozhodoval v senátu tří soudců. Nerespektoval, že občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje a vrátil spor soudkyni I. stupně. Nepřísluší mi, abych posuzoval, zda spor měl řešit senát. Samotné rozhodnutí senátu se mi jevilo  tak rozporné, že jsem se rozhodl porušit Ústavu a podal na senát virtuální žalobu.

Protože po jednom roce od podání žaloby jsem neobdržel rozhodnutí, takto se obracím  na Nejvyšší správní soud:

Komu:         

Nejvyšší správní soud

Moravské náměstí 6
657 40 Brno          

Věc: Návrh na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

 Navrhuji, aby Nejvyšší správní soud vydal tato rozhodnutí:

I.    Nejvyšší správní soud přikazuje Městskému soudu v Praze, aby jako soud II. stupně rozhodl spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4  (č. j.  25  C 189/2011).

II.   Vydal takové opatření, které by zabránilo soudcům odebírat občanovi základní  lidské právo zřeknutí se soudce, který rozhodl proti zdravému rozumu.

Zdůvodnění:

Dne 11. 7. 2011 jsem podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Soudkyně rozhodla, že řízení zastavuje a předložený spor rozhodla postoupit Českému telekomunikačnímu úřadu. U tohoto úřadu řízení proběhlo před podáním žaloby a výsledek je uveden v příloze žaloby.

Proti rozhodnutí soudkyně jsem se odvolal a výslovně uvedl, že soudkyně již není mou zákonnou soudkyní.

Dne 31. 10. 2011 vydal  Městský soud Usnesení (č. j. 25 Co 420/2011 – 14), ve kterém vrátil spor zpět Obvodnímu soudu.

V nařízeném jednání u soudu I. stupně dne 26. 3. 2012 jsem odmítl soudkyni, která ve věci již jednou rozhodla. Požádal jsem, aby ve věci rozhodl soud II. stupně.

Dosud se tak nestalo. Vzhledem k důkazu, který jsem soudu předložil, se domnívám, že jeden rok je dostatečně dlouhá doba pro obdržení rozhodnutí soudu.

Právo na rozhodnutí soudu v rozumné době patří mezi základní lidská práva.

Spor je dokumentován na webové adrese:  http://dokumentytmobil.wz.cz/

Ing. Karel Januška

Roztoky, 2. 7. 2012