Žaloba na T-Mobile - pokračování 2

Zástupce žalované strany nebyl přítomen. Po menších slovních potyčkách soudkyně přislíbila poslání spisu zpět soudu II. stupně. Na jednání dne 26.3 2012 jsem pronesl:

Vážená paní předsedkyně.

Výrokem ze dne 19. 8. 2011 jste rozhodla, že toto řízení zastavujete. Předložený spor jste navrhla postoupit ČTÚ, kde se již řešil. Ve svém odvolání z 29. srpna 2011 jsem vzal na vědomí Vaše rozhodnutí a požádal, aby o věci rozhodl jiný soudce. Na svém rozhodnutí nic neměním a nadále na něm trvám.

Odvolací soud dne 31. října 2011 rozhodl, že vrátí spor zpět tomuto soudu I. stupně. Podle mého názoru odvolací soud zneužil pravomoc veřejného činitele a porušil čl. 82 Ústavy, který stanovuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy:   a) žádný svéprávný občan nesmí svými skutky ohrožovat soudcovskou nestrannost,   b) žádný soudce nesmí svou nestrannost ohrožovat, čili nesmí soudit takovou věc, ve které by mohl být napaden z podjatosti,   c) ani soudce vyššího soudu nesmí nestranné rozhodnutí jiného soudce ohrožovat, ale může vydat své nezávislé rozhodnutí, které vzhledem k nadřazenosti soudů může rozhodnutí soudce nižšího stupně změnit.

Odvolací soud neakceptoval mou zákonnou možnost odmítnutí soudce soudu I. stupně, ale naopak, přisvojil si pravomoc toto mé rozhodnutí negovat. Nespecifikoval, který zákon mu to přikazuje.

V termínu „odvolání“ je mlčky předpokládáno, že případ bude řešit jiný soudce. Každá strana sporu má právo vyjádřit tento předpoklad verbálně a soudci jsou povinni ho respektovat, protože občan může činit to, co mu zákon nezakazuje. Z toho plyne, že každý soudce má podle Ústavy pouze jednu možnost se k případu vyjádřit.

Proto prohlašuji, že soudci JUDr. Blanka Kapitánová, JUDr. Eva Škultétyová a  JUDr. Miroslav Stoklasa nejsou mými zákonnými soudci a přeji si, aby ve věci rozhodl jiný soudce soudu II. stupně.

Dne 30. 1. 2012 jsem obdržel vyjádření odpůrce k žalobě.

Po podání žaloby odpůrce diametrálně změnil názor a smlouvu jednostranně ukončil v jiném termínu, než který jsem požadoval (původně trval na tom, že smlouva skončí 10. 8. 2012). Není pravda, že můj přeplatek byl vyrovnán. K dnešnímu dni byla na účet mé manželky převedena hrubá částka 3541 Kč (ve 14 položkách od 80 Kč do 1000 Kč). Dále mi bylo do poštovní schránky vloženo celkem 44 poštovních poukázek na výběr částek od 17 Kč do 1280 Kč. Žádnou poukázku jsem nepoužil.

Postup odpůrce mi připadá neadekvátní. Službu, kterou mi poskytoval, jsem řádně platil bankovními převody, ale sám bych měl postávat u poštovní přepážky a vyzvedávat částky, které s mým přeplatkem nikterak nesouvisejí. V dopise ze dne 7. 9. 2011 mi vedoucí týmu řešení zákaznických stížností píše: “Chtěla bych Vás ujistit, že jsem při prověření okolností prodloužení Smlouvy a řešení Vašich podnětů neshledala žádné pochybení a toto řešení je ze strany naší společnosti vstřícným návrhem pro urovnání sporu mimosoudní cestou“. Odpůrce úplně pomíjí náklady, které mi vznikly při jednání s ČTÚ a v důsledku řešení této žaloby.

Odpůrce navrhuje, aby soudce řešil spor podle Občanského soudního řádu. Navrhuje, aby soudce rozhodl takto: „Soud zamítá žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu“. Podáním žaloby jsem projevil naléhavý právní zájem (tak jako každý žalobce a není jiný způsob, jak naléhavý právní zájem vyjádřit). Každý žalovaný má naléhavý právní zájem na tom, aby se žaloba zamítla, protože nechce nebo nechtěl vyhovět požadavkům žalobce.

Podle zákonných předpisů jsem se obrátil na ČTÚ, který se ztotožnil s názorem odpůrce. Absenci záznamu telefonického hovoru o prodloužení smlouvy (čili jeho účelové zničení) považoval ČTÚ za normální situaci. Netrval na uvedení odstavce zákona, na jehož základě byl hovor „zničen“. Technické podmínky možnost zničení záznamu téměř vylučují. Naopak se domnívám, že zákonodárce existenci těchto záznamů předpokládal.

Porovnání rozhodnutí ČTÚ a soudu navozuje otázku, zda jednání v těchto institucích není koordinované, protože se v obou případech po občanovi požaduje dodatečné (nesmyslné) dokládání právního zájmu.

Rozhodnutí podle návrhu odpůrce by bylo podjaté ve prospěch odpůrce. Důsledky takového rozhodnutí by byly následující: Soudcův výrok „Smlouva, ve které některá ze stran změnila smluvní podmínky, je platná“, by podle soudce byl výrok pravdivý, protože zamítl žalobu. Ze zákonů matematické logiky vyplývá, že negace pravdivého výroku je opět výrok pravdivý, tudíž pravdivý výrok podle soudce by také byl: „Smlouva, ve které se nezmění smluvní podmínky, je neplatná“. Čili každá smlouva, která má být platná, musí změnit smluvní podmínky. Což je logický nesmysl a soudce vynesl výrok nepravdivý, což mu Zákon zakazuje.

Rozhodnutí, které po soudu požaduji, je základem chování občanů i institucí v právní společnosti. Silně lze pochybovat o tom, že by byl průběh soudu stejný, kdyby se jednalo o spor mezi občany Novákem a Novotným, čili ochrana slabších před silnějšími je cizí soudcům, kteří dosud tento případ řešili.

Soudce v mnoho případech nahrazuje zákon. Proto musí být jeho znalost Zákona nezpochybnitelná. Pokud tomu tak není, neměl by soudce vykonávat tuto funkci. Ve svém návrhu na rozhodnutí jsem předložil jediný důkaz. Ani Vy, ani odvolací soud se důkazem řádně nezabýval. Takové chování soudců je pro mne nepochopitelné.

Vážená paní předsedkyně, trvám na tom, že řízení u zdejšího soudu I. stupně skončilo. Žádám, aby věc byla předána nadřízenému soudu.

Náklady vyčíslím v případě úspěchu po právoplatném rozhodnutí soudu.

Žádám, aby tento projev byl zařazen do soudního spisu.

Ing. Karel Januška

Praha, 26. 3. 2012

 _________________________________________________________________________

Zápis z jednání soudkyně přislíbila zaslat později.

Počátek sporu:  Žaloba na T-Mobile  dále  Žaloba na T-Mobile - pokračování 1

Obsah příloh je na http://dokumentytmobil.wz.cz/