Žaloba na soudce Městského soudu v Praze

Moc soudní je povinna respektovat moc zákonodárnou. Domnívám se, že povinností předsedy vlády, předsedkyně parlamentu a ministra spravedlnosti je tuto skutečnost zajistit.

Komu:

JUDr. Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti

Věc:

Žaloba na soudce Městského soudu v Praze z podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Podezřelí:

Členové senátu JUDr. Blanka Kapitánová, JUDr. Eva Škultétyová a  JUDr. Miroslav Stoklasa.

Vydali rozhodnutí 25 Co 420/2011 – 14, ve kterém přikázali vrátit věc soudkyni I. stupně. Neuvedli, který odstavec Zákona jim takové rozhodnutí přikazuje. Negovali mé rozhodnutí, že případ má řešit jiný soudce.

Tvrzení 1:

Tím se nejméně dva z uvedených členů senátu dopustili trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

Důkaz:

Dosavadní průběh soudního sporu u Obvodního soudu pro Prahu 4  (č. j.  25  C 189/2011) a u Městského soudu v Praze (č. j. 25 Co 420/2011).

Dne 11. 7. 2011 jsem podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Soudkyně rozhodla, že řízení zastavuje a předložený spor navrhla postoupit Českému telekomunikačnímu úřadu. U tohoto úřadu řízení proběhlo před podáním žaloby a výsledek je uveden v příloze žaloby.

Proti rozhodnutí soudkyně jsem se odvolal a výslovně uvedl, že soudkyně již není mou zákonnou soudkyní. Nepřál jsem si být nadále souzen soudkyní, která přehlédla skutečnost, že součástí žaloby je dokument o tom, že jsem se u ČTÚ spravedlnosti domáhal.

Senát neopravil špatné rozhodnutí soudkyně I. stupně. Postupoval v rozporu s článkem  čl. 82. Ústavy, který stanovuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy:   a) žádný svéprávný občan nesmí svými skutky ohrožovat soudcovskou nestrannost,   b) žádný soudce nesmí svou nestrannost ohrožovat, čili nesmí soudit takovou věc, ve které by mohl být napaden z podjatosti,   c) ani soudce vyššího soudu nesmí nestranné rozhodnutí jiného soudce ohrožovat, ale může vydat své nezávislé rozhodnutí, které vzhledem k nadřazenosti soudů může rozhodnutí soudce nižšího stupně změnit.

Ve svém odvolání jsem se zřekl soudkyně I. stupně. Toto vyloučení soudce soudu I. stupně může po vynesení rozsudku učinit každá strana sporu. Vyšší soud je povinen toto zřeknutí respektovat.

Senát vrátil žalobu soudkyni I. stupně, která přehlédla, že v příloze žaloby je celá složka dokazující, že u ČTÚ řízení již proběhlo. Jednání nařízené soudkyní I. stupně jsem odmítl a logicky jsem se také zřekl všech soudců senátu. Požádal jsem, aby o žalobě rozhodl jiný soudce vyššího soudu.

Soudci jsou povinní dbát přirozeného výkladu práva. Každý občan, který se odvolává proti rozsudku soudu I. stupně předpokládá, že věc bude řešit jiný soudce. Povinností senátu (jako soudce II. stupně) bylo vydat své nezávislé rozhodnutí.

Závěr:

Zákonnými prostředky jsem zabránil tomu, aby o věci znovu rozhodovala táž soudkyně soudu I. stupně a tak zvrátil rozhodnutí senátu (25 Co 420/2011 – 14) jako nezákonné. Tím jsem dokázal, že senát v roli soudce II. stupně rozhodl v rozporu s Ústavou.

Průběhem tohoto konkrétního soudního sporu jsem také dokázal:

Tvrzení 2:

Každý soudce vyššího soudu, který přikáže vrátit spor soudci, který ve věci již jednou rozhodl, se dopouští trestného činu „zneužití pravomoci veřejného činitele“.

Aby tvrzení bylo pravdivé, stačí každé odvolání doplnit následujícím požadavkem: „Žádám, aby o žalobě rozhodl jiný soudce vyššího soudu“. Termín odvolání tento požadavek v sobě mlčky obsahuje. Je-li v zákonných předpisech odstavec, který vrácení žaloby nižšímu soudu přikazuje, je povinností soudu tento odstavec uvést. Ale vůle občana zřeknutí se soudce (vy smyslu, že občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje), má nesporně větší váhu než případný špatný zákonný předpis.

Tím považuji Tvrzení 2. za dokázané.

Vážený pane ministře, touto virtuální žalobou jsem Vám dokázal, že moc soudní nerespektuje moc zákonodárnou. Na tuto skutečnost upozorňuji již delší dobu. Domnívám se, že je vaší povinností (jako garanta obou mocí) tuto skutečnost napravit.

Ing. Karel Januška 

Podstatné dokumenty o probíhajícím soudním procesu jsou na:

http://dokumentytmobil.wz.cz/     

30.4.201

__________________________________________________

Komu:

RNDr. Petr Nečas, předseda vlády

Vážený pane předsedo vlády.

V příloze Vám zasílám kopii virtuální „Žaloby na soudce Městského soudu v Praze“.

 V uvedeném dokumentu dokazuji, že některá rozhodnutí  soudů II. stupně jsou činěna v rozporu s Ústavou.

Jinými slovy moc soudní nerespektuje moc zákonodárnou.

Domnívám se, že je povinností moci výkonné dát do souladu moc zákonodárnou a soudní.

Ing. Karel Januška 

30.4.2012

 _____________________________________________________________

Komu:

Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny

Vážená paní předsedkyně.

V příloze Vám zasílám kopii virtuální „Žaloby na soudce Městského soudu v Praze“.

V uvedeném dokumentu dokazuji, že některá rozhodnutí  soudů II. stupně jsou činěna v rozporu s Ústavou.

Jinými slovy moc soudní nerespektuje moc zákonodárnou.

Domnívám se, že je povinností moci zákonodárné trvat na dodržování zákonnosti. Upřesněním termínu „zákonný soudce“ by se moc soudní přinutila k tomu, aby Zákon byl dodržován.

Ing. Karel Januška 

30.4.2012

______________________________________________________