Vypracován by měl být nový Soudní řád

První věta platného Občanského soudního řádu je tato: "Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:"

Nominovaná ministryně spravedlnosti Helena Válková se domnívá, že je třeba přijmout nový Trestní řád a nový Občanský řád. Kdo byl nucen použít služeb justice, tato slova nepochybně potvrdí.  Při tvorbě Soudního řádu by mělo být respektováno:

Moc soudní, zákonodárná a výkonná jsou nezávislé.

Povinností každého (i ústavního) soudce je, zabývat se svou nestranností před tím, než se rozhodne spor řešit (než se stane zákonným soudcem případu). Tím se soudcům definuje prostor, který mohou soudit. Žádný soudce nemá právo vydat rozhodnutí o výši platu svého nebo platu jiného soudce. Takové rozhodnutí je nepochybně podjaté (a v rozporu s Ústavou). Soudce se nesmí zabývat výsostným rozhodnutím moci výkonné o obsazení vrcholných míst v rezortu ministerstva spravedlnosti.

Každé rozhodnutí soudce musí být opřeno o znění Zákona, nebo uvedeno, že soudce rozhodl podle svého svědomí (morálního principu).

Tak jako občané jsou si ve svých právech rovni, tak soudci jsou si rovni. Jejich pravomoc je závislá na hierarchickém postavení soudu, ve kterém rozhodují (kterého jsou součástí).

Ústavní soud má pravomoc rušit zákonná ustanovení a doporučit moci zákonodárné nová zákonná ustanovení k lepšímu chodu státu i justice.

Termíny: senát, advokát, osoba s právnickým vzděláním mohou být použité pouze s přesnou definicí (rovnost občanů).

Termíny "naléhavý právní zájem", "závazný právní názor" se nesmí vyskytovat.

Pravomoc soudců je dána Ústavou a Listinou práv. Žádná jiná pravomoc (z titulu soudního řádu) nemůže být soudcům přidělena (soudce nemá právo zkoumat vzdělání osoby, která se na soud obrací).

Předpis musí obsahovat všechny kroky pro hladký průběh soudů. Každý soudní krok musí mít určenu zodpovědnou osobu soudu a časový limit (termín). Soudci mohou být časově omezeni jen částečně.  

Občan není povinen znát podrobnosti soudního řádu. Občan může své podání podat kterémukoliv soudu. Soud je povinen předat spor příslušnému soudu podle soudního řádu. Každý spor musí soud vyřešit, občan nesmí být odkazován na soudy v jiné zemi.

Jednání podle takového řádu zajistí spravedlivý průběh soudních procesů.  Stanoví odpovědnost konkrétním funkcionářům soudů. Vytvoří předpoklady k tomu, aby rozhodování soudů bylo spravedlivé. Rozhodnutí o stejných sporech musí vést ke stejným rozsudkům u každého soudu.

 Návrh klíčových odstavců Soudního řádu:

1. Úvodní ustanovení

Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi.

Česká republika má jen jeden Zákon. Soudnictví je dvoustupňové.

2. Hierarchie soudů

Tento předpis určuje hierarchii soudů.

Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Vrchní soudy, Krajské (Městské) soudy, Okresní (Obvodní) soudy. (Možné zrušení neúplných krajských soudů)

Pravomoc soudce je odvozena od hierarchické úrovně soudu, ve které rozhoduje.

3. Příslušnost soudu.

Podle povahy sporu určí příslušnost soudu tento předpis.

(Trestní řád.)

Typy sporů: občan-občan, občan-instituce, občan-stát, instituce-instituce, instituce-stát.

4. Podání k soudu

Strana, která podává věc k soudu, nemusí znát předpisy o soudním průběhu. Každý soud zjišťuje, zda podání přísluší jeho soudu. Nepřísluší-li, bezodkladně předá podání příslušnému soudu. Příslušný soud přidělí sporu jednací číslo a předběžně určí (zákonného) soudce, který se necítí být ve sporné věci podjatý (centrální pořadí přidělování soudce). Žalované straně sdělí soud obvinění a oběma stranám sdělí jméno soudce, který bude spor řešit. Strany mohou namítat podjatost soudce. Předseda příslušného soudu odpovídá za vyřešení podjatosti. Nesporný soudce se stává zákonným soudcem.

Možnost zřízení centrální podatelny.

5. Důkazy

Soudce je povinen vypořádat se s každým důkazem.

Do předpisu vrátit definici důkazu opaku (v matematice důkaz sporem) tak, jak byl definován před totalitním systémem: „Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.“

6. Odvolání

Každá strana sporu má právo podat odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Všem stranám sporu odvolací soud předběžně sdělí jméno soudce, který bude spor řešit. Strany mají právo namítat podjatost. Po vyřešení podjatosti se soudce II. stupně stává novým zákonným soudcem.

Ovolací soud postupuje jako soud I. stupně.

7. Dovolání

Každá strana sporu má právo podat dovolání proti rozsudku soudu II. stupně. Dovolací soud (ve formě senátu - poroty) je zřizován u nadřízených soudů. Složení senátu (poroty) stanoví tento předpis. Navržený senát (porota) je předložen stranám k vyjádření o jeho nestrannosti. Pravidla rozhodování senátu (poroty) stanoví tento zákonný předpis.

Vyjádření o nestrannosti soudce nebo senátu - poroty  je třeba uplatňovat u všech soudů (i ústavního).

8. Termíny (lhůty)

Výčet doporučených lhůt je dán tímto předpisem. Překročení termínů mohou soudci povolit.

9. Doručování

Způsob doručování je dán tímto předpisem.

10. Poplatky

Tabulka poplatků. Zřízení centrálního konta pro uhrazení poplatků (ponechání možnosti placení kolky).

Kontrola zaplacení poplatků s podáním. Správce konta. Přístupy.