Vydání poslance pro trestný čin

Policie požádala poslance o vydání bývalého primátora Prahy (p. Svobodu)  k trestnému stíhání. Aby policie takový krok mohla učinit, musela dojít ve vyšetřování k takovému stavu, ve kterém identifikovala trestný čin (vraždu, loupež),  kterého se obviněný dopustil. Opět jako v případě zadržené skupiny občanů kolem poslance Tluchoře, pro každého občana platí presumpce neviny. Jestliže není konkrétní skutek zdokumentován, potom je trestné stíhání nepřípustné.

 Korupce jako trestný čin není nikde v zákoně uvedena. Zvolme podobenství, kdy lze bezúhonného občana obvinit z trestného činu. Jestliže někdo rozbije výlohu klenotnictví na rušné třídě a toto klenotnictví „vybere“, nepochybně se dopustí trestného činu. Jestliže mnoho lidí projde kolem klenotnictví, nelze žádného kolemjdoucího obvinit z trestného činu loupeže, pokud k tomu nejsou důkazy. Policie musí nezvratnými důkazy obviněného usvědčit, že výlohu rozbil s úmyslem krádeže. Nezbytně nutnou skutečností je, že výloha byla vykradena.

Žádost o vydání poslance musí obsahovat: Kdy, kde a jaký trestný čin byl spáchán. Jaká škoda byla tímto skutkem způsobena. Kdy a jakým způsobem se bezúhonný občan na tomto skutku podílel a jak policie dokázala, že obviněný jednal s úmyslem trestný čin vykonat.

Vydání poslance ke stíhání je ekvivalentní uvalení vazby na občana, který není poslancem. V nedávné minulosti byla policií zadržena skupina bezúhonných občanů (Tluchoř a spol.). Dosud nebyl žádný trestný čin obviněné skupiny zveřejněn. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu byli dva bývalí poslanci vyňati z trestného stíhání. Ostatní byli ponecháni ve vazbě (zbaveni svého základního občanského práva – svobody pohybu). Nejvyšší soud rozhodl nepochopitelným výrokem. Na vahách spravedlnosti měl „možnost trestního činu“ a „základní občanská práva“. Ponechal bezúhonné občany (včetně jednoho bývalého poslance) ve vazbě. Presumpce neviny je pro Nejvyšší soud cizí pojem. Hledal třísku v oku a sám opomněl trám. Bývalý ministr spravedlnosti (Blažek) zaslal nejvyššímu státnímu zástupci dopis, ve kterém si stěžoval na brutální zacházení při zadržování. Základní otázku, jakého trestného činu se skupina dopustila, nepoložil. Zaručeně se stát dopustil trestného činu omezování osobní svobody minimálně u bývalých poslanců. Pokud vím, policie stále některé bezúhonné občany stíhá. Jak je vůbec možné stíhat z jednoho trestného činu jen část obviněných? Současnému ministru vnitra (kterému podléhá policie) a ministryni spravedlnosti je stav lhostejný.

Protože dosud nebyl žádný občan zadržen v souvislosti s případem spojovaným s p. Svobodou, lze usuzovat, že obviněný je hlavím podezřelým. Proto je třeba trvat na zveřejnění konkrétního trestného činu obviňovaného. Policie musí předložit takový skutek (třeba 7 milionů v krabici), který trestný čin dokládá.

V případě, že policie takový skutek dosud nedoložila, poslanci by měli žádost o vydání vrátit policii. Soudce, který stíhání povolil, by měl být upozorněn na to, že porušil zákon. Dozorující státní zástupce by měl být potrestán za zneužití pravomoci úřední osoby, protože již samotným zveřejněním vznikla obviněnému újma na dobré pověsti.

Poslanci by měli interpelovat ministryni spravedlnosti a ministra vnitra, jak naložili se skutečností, že se republika dopustila trestného činu na bývalých poslancích. Doba, která od skutku uplynula, je jistě dostačující.

Poslanci by se měli zamyslet nad předcházející úvahou:

http://kareljanuska.blog.idnes.cz/c/378405/Vazeni-poslanci-parlamentu-Ceske-republiky.html