Vina podivína - může mi někdo vysvětlit postup soudů?

V čánku redaktorky paní Ivany Karáskové v dnešní MFDNES je popsán soudní proces "vlčích dětí".

Soud proběhl  u Městského soudu (soud I.stupně).

Představme si, že by odvolání proti rozsudku soudu I. stupně začínalo slovy: „Beru na vědomí nezávislé rozhodnutí tohoto soudu, ale s rozhodnutím nesouhlasím, prohlašuji, že tento soudce není mým zákonným soudcem a přeji si, aby ve věci rozhodl soud II. stupně". (U Vrchního soudu v Praze).

Je při tom lhostejné, zda se proti rozhodnutí soudu stavěl žalobce nebo obžalovaný.

Připomenu  čl. 82 Ústavy: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy: žádný svéprávný občan, samotný soudce ani žádný soudce jiného soudu nesmí nestranné rozhodnutí jiného soudce ohrožovat. (Soudce může vydat své nezávislé rozhodnutí, které vzhledem k hierarchii soudů může rozhodnutí soudce nižšího stupně změnit.)

Z toho mi vyplývá závěr:

I když odvolání nebylo uskutečněno tak jak jsem popsal (verbálně nebyl vyloučen soudce, který se případem zabýval), svým rozhodnutím v této věci Vrchní soud porušil čl. 82. Ústavy. Nemá právo vracet věc k vyřízení soudci nižšího stupně, protože ten se k případu již vyjádřili. Povinností Vrchního soudu je vyslovit své nezávislé rozhodnutí. To neučinil.

Podobně se někdy chovají i soudci jiných soudů II. stupně. Soudci si přisvojili si pravomoc vracet věc nižším soudům v rozporu se zněním Ústavy.

Ing. Karel Januška