Vidím to jinak

Reportér Luďek Navara v dnešní MFD hodnotí postup justice v kauze obviněných poslanců.  

V zájmu boje proti korupci dal někdo podnět k tomu, že korupce může probíhat na nejvyšších stupních státního aparátu. Což může být legitimní názor. Státní zástupce Ištvan a jeho podřízení došli k názoru, že objevili trestný čin. Soudce jim povolil odposlechy skupiny občanů a posléze také zbavení celé skupiny občanů základních občanských práv (uvalení vazby). Že rozhodnutí soudce I. stupě bylo špatné, si můžeme domýšlet. Všichni zadržení podali odvolání proti zadržení. Odvolací soud věděl, že skupina občanů je ve věznici. Věděl, že trestný řád lze použít pouze v případě trestného činu. Musel mít k dispozici soudní spis.

Odvolací soud nerozhodl, ale vrátil případ soudci I. stupně. Kdyby soudci odvolacího soudu dodržovali Ústavu, nikdy by k takovému kroku nemohlo dojít. Každé odvolání k vyššímu soudu lze interpretovat takto: „Beru na vědomí rozhodnutí soudce prvního stupně, s rozhodnutím nesouhlasím, a žádám, aby rozhodl nadřízený soud.“ V Ústavě je odstavec, který jednoznačně říká „nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat“.  Vrácení spisu soudci I. stupně byla hrubá chyba soudu.

Někteří zadržení poslanci se odvolali k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud věděl, že ve věznici je skupina občanů, zbavená základních občanských práv. Z nepochopitelných důvodů se zabýval pouze právy bývalých poslanců. Horší alibismus lze těžko hledat. Soudy mají bdít nad občanskými právy všech občanů. K tomu byly ustaveny a za to jsou placeny.

Protože žádný trestný čin nebyl dosud doložen, lze kauzu hodnotit jako politický puč. Stát bude muset uhradit škody, které zadrženým vznikly. Ministryně spravedlnosti by měla přinutit soudce, aby respektovali, že nestranné rozhodnutí žádného soudce nesmí nikdo ohrožovat.