Vážený pane předsedo vlády.

V televizních zprávách jsem se dozvěděl, že jste při jednání v rámci OSN nabídl zkušenosti naší republiky s přechodem k demokracii.

Opravdu se domníváte, že naše republika je demokratický stát? Jste přesvědčen o tom, že se u nás ctí základní občanská práva?

Listina práv a svobod byla přijata do právního systému po sametové revoluci. Dodnes není aplikována v soudním pořádku. Podle Listiny jsou si svéprávní občané rovni před zákonem. Tuto rovnost neakceptuje Nejvyšší soud ani Ústavní soud. Jestliže se občan na uvedené instituce obrátí, požadují po občanovi „vzdělán právnického směru“. Čili občané s právnickým vzděláním (získaným třeba v Plzni), mají před zákonem větší práva, než občané bez tohoto vzdělání. Pravomoc zkoumat vzdělání občana soudci odvozují z Občanského soudního řádu, který byl vytvořen za totality k tomu, aby soudci mohli libovolně manipulovat s rozhodnutími. Současné soudy probíhají i desetiletí a soudci nemají žádnou zodpovědnost. Některá rozhodnutí soudů jsou v rozporu se zdravým rozumem.

V souvislosti s případem zadržených občanů (Tluchoř a spol.) mám dotaz: Co tito občané učinili (který konkrétní trestný čin spáchali), aby na ně byla uvalena vazba? Byli přinuceni odejít (spoutaní) pod dozorem policie do vazební cely. Protože stíhání nebylo zastaveno, a policie nadále v uvedeném případu koná, je bezpodmínečně nutné, aby trestný čin byl zveřejněn. Jsem právní laik, ale v časopisu Reflex (35) jsem si přečetl rozhovor s emeritním kriminalistou (JUDr. W. Jedlička), jak je nesmírně důležité vážit okamžik, kdy je na občana podezřelého z vraždy možnost uvalit vazbu.

Protože v uvedeném případě byla vazba uvalena na celou skupinu, měl by trestný čin být takové závažnosti, jako je vražda. 

V případě, že takový trestný čin neexistuje, jedná se o hrubé porušení zákona ze strany státu. Proto je povinností vlády učinit všechny možné zákonné kroky, aby nadále k takovým činům nedocházelo. Domnívám se, že (kromě pochybení soudce I. stupně) fatální chyba nastala v rozhodnutí Krajského soudu, který nezamítl uvalení vazby a vrátil rozhodnutí soudci I. stupně. Aby k takovým případům v budoucnosti nedocházelo, navrhl jsem ministryni spravedlnosti, aby vaše vláda přijala toto zákonné ustanovení:

Vláda České republiky vydává tuto definici Zákona:

Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků z přírodních a lékařských věd, Ústava, Listina práv a svobod, soubor nařízení vydaných parlamentem (sbírka zákonů) a soubor nařízení vydaných institucemi, které jsou k tomu zmocněné.

Důsledek: Krajské soudy nebudou smět vracet spory soudům nižšího stupně, ale samy musí spor vyřešit, protože pravomoc vracet spory je uvedena pouze v Občanském soudním řádu, ale Ústava jasně stanovuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jestliže soudce vynese své rozhodnutí (při nejlepším vědomí a svědomí), nikdo toto rozhodnutí nesmí ohrožovat. Pouze nadřízený soud může takové rozhodnutí potvrdit, nebo vynést jiné.

Takový krok vlády by občané ocenili. Soudy by nemohly trvat desetiletí a amnestie z důvodů nečinnosti soudů by nemusely být vyhlašovány. Současně by vaše vláda měla zrušit instituce Justiční akademie a Ústav státu a práva. Jsou naprosto zbytečné, protože soudci jsou ve svých rozhodnutích nezávislí. Ušetřené finanční prostředky by se měly využít na odškodnění postižených poslední amnestií.

Ing. Karel Januška

Odesláno 28. 9. 2013