Mám pro Vás otázky, na které byste měl hledat odpovědi nejenom Vy, ale všichni myslící členové Vaší strany.
Může občan volit takovou politickou stranu, která byvši u moci, nechala zavřít (zbavit základních občanských práv) své bývalé poslance? Měla svého ministra spravedlnosti, ale moc výkonná bez existence trestného činu (vraždy, loupeže, sedm milionů v krabici) nechala skupinu občanů měsíc ve vazební věznici? Všichni postižení se odvolali k soudu II. stupně. Všichni odmítli, že by se trestného činu dopustili, a požadovali, aby o uvalení vazby rozhodl nadřízený soud. Pro všechny obviněné platila presumpce nevinny. Jak je možné, že soud II. stupně nerozhodl o tom, zda byl trestný čin dostatečně doložený? Pro každého obviněného platí, že je bezúhonný. Jak je možné, že Nejvyšší soud vyjmul z moci soudní pouze bývalé poslance? Copak neplatí v naší republice základní postulát Listiny práv, že občané jsou si před zákonem rovni? Může v budoucnu taková strana řídit republiku?
Celá vaše strana má před sjezdem. Připadá mi, že jste se ze svého jednání nejen nepoučili, ale v případě vašeho úspěchu ve volbách byste postupovali stejně jako tehdejší opozice a nynější vládní strana. Svérázný výklad litery zákona, jak jej praktikuje justice, vás nechává v klidu.
Oba vaše bývalé ministry spravedlnosti, i bývalého předsedu Nečase, i předsedkyni poslanecké sněmovny jsem opakovaně na tuto skutečnost písemně upozorňoval. Nejvíc mi vadilo a pořád vadí, že moc soudní nerespektuje, že občan má právo zříci se soudce I. stupně, který jednou rozhodne. Pravomoc zříci se soudce je uvedena jak Ústavě tak v Listině práv. (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.) Současně musí platit nestrannost rozhodnutí každého soudce. (Nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat.) Z toho jednoznačně vyplývá, že každé rozhodnutí soudce je konečné. V případě nesouhlasu některého účastníka s rozhodnutím soudce I. stupně, musí rozhodnout soud II. stupně. Tak praví litera Ústavy a Listiny práv. To je axiom dvoustupňového soudnictví.
Žádné poučení jste si ze svého vládnutí nevzali. Upozorňoval jsem jak bývalého předsedu Nečase, tak předsedkyni poslanecké sněmovny i oba vaše ministry spravedlnosti, že je hrubě porušována Ústava a Listina práv. Soudci soudí takovým systémem, jaký byl za totality. V roce 1963 odstranili z předpisů jeden podstatný článek, který zabraňoval soudcům, aby vynášeli výroky, které jsou z hlediska matematiky nepravdivé.
Současný stav náramně vyhovuje všem „občanům s právnickým vzděláním“. Do zákonných předpisů si vložili i výši svých odměn. Nikomu to nepřipadá zvláštní. Proč by i lékaři neměli mít v právních předpisech stanoveny výše odměn? Patrně proto, že nejsou v takové míře u tvorby nových zákonů.
Ústavní soud i nyní vynáší podjaté výroky. Ústava zná jen termín soudce. I soudce ústavního soudu musí zkoumat, zda v dané věci rozhoduje nezávisle. Ústavní soud se stal dalším mocenským centrem, bez zodpovědnosti za svá rozhodování. Zákonodárci by měli na svých pravomocech trvat a vydat nový předpis o odměňování všech svých úředníků, včetně soudců.
Vážený pane předsedo, doufám, že se nad otázkami zamyslíte, a ve sněmovně otevřete alespoň diskuzi k danému tématu. Vaše strana to rozhodně občanům dluží. Je to problém, se kterým se dosud naše republika nevypořádala. Proto blbá nálada nemůže zmizet.
