Vážení soudci České republiky
Když se Komunistická strana ujala moci, potřebovala „nové“ soudce a právníky. Proto byli na studia právnických fakult vybíráni studenti z velice úzké skupiny občanů. Nestačilo jen studenty vybrat, bylo také nutné upravit právní předpisy tak, aby zdání spravedlnosti bylo formálně zachováno. To se podařilo do té míry, že současná justice pracuje přesně tak, jako v době vlády Komunistické strany.
Základní občanské právo, zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, tj. skutečnost, že svéprávní občané mají před zákonem stejná práva, se podařilo odstranit vložením institutu povinného zastoupení občana před vyššími soudy. Zastupovat mohli pouze advokáti, kteří byli povinně členy advokátní komory. Samozřejmě vyškolení v duchu totality. Povinné zastoupení občana advokátem má smysl pouze tehdy, kdy by občan absencí takové osoby mohl utrpět újmu. Žádný soudce nemá v zákoně přikázáno, aby zkoumal vzdělání občana, který se na soud obrací. Naopak, každý občan má Ústavou zaručené právo činit, co mu zákon nezakazuje. Čili každé odvolání je zřeknutí se soudce, který již rozhodl, a požádání o rozhodnoutí soudce II. stupně. Ten může vynést své konečné rozhodnutí (potvrdit předešlé nebo vynést nové). Tím má skončit zákonný proces a může nastat opravné řízení.
Ani nyní nejsou advokáti ochotni přijímat takové případy, které jsou proti současným soudním praktikám. Naopak, přistoupili na hru, kdy respektují nesmyslné termíny jako „naléhavý právní zájem“ nebo „závazný právní názor“. Za totality byl tento názor vtloukán celému národu a zněl: „Dělnická třída, pod vedením KSČ, na základě vědeckého poznání, zvítězí na celém světě.“ V současnosti se termín „závazný právní názor“ stal oficiálním termínem, který mohou používat všichni soudci vyšších soudů. Co názor obsahuje, nikoho nezajímá. Důležité je, že Ústavní soud nesmyslné termíny potvrdil. Ze sporů o platnosti smlouvy se stávají spory o „naléhavý právní zájem“. Návrhy zákonů z dílny Ministerstva spravedlnosti jsou stále v duchu totality.
Náš soudní systém má být dvoustupňový. Jestliže soudce I. stupně vynese špatný rozsudek, je povinností soudu II. stupně toto rozhodnutí buď potvrdit, nebo vynést nové rozhodnutí. To je pojistka toho, aby nedocházelo ke špatným rozhodnutím soudů. V Ústavě se tato skutečnost objevila v článku 82. „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Znění Ústavy je jednoznačné. Ani soudce vyššího soudu nesmí rozhodnutí soudce I. stupně ohrožovat. Totalitní zákonodárci vložili do soudního pořádku odstavec, který vyšším soudcům umožňoval vrátit spor soudci I. stupně. Patrně všichni předsedové vyšších soudů byli členy KSČ, okamžitě mohli na stranických sekretariátech domlouvat rozsudky takové, jak soudruzi potřebovali.
Každé rozhodnutí soudce (Usnesení, Rozsudek) je třeba chápat jako soudcovo konečné rozhodnutí. Pokud soudce nemá dostatek důkazů, je v jeho pravomoci požádat patřičnou stranu, aby důkazy doplnila. Samozřejmostí je vyjádření protistrany. Jestliže soudce své rozhodnutí jednou vynese, logicky přestává být zákonným soudcem, protože Ústava zakazuje, aby kdokoliv jeho rozhodnutí zpochybňoval. Výklad termínu „zákonný soudce“ je hrubě zneužíván k tomu, aby soudce I. stupně vynášel rozhodnutí, se kterými nesouhlasí. Tím soudci vyšších soudů porušují Ústavu. Z občanských soudních sporů se stává hra, která připomíná ping pong. Spor brněnských studentů s vedením fakulty trval asi dvacet let.
Za monarchie bylo samozřejmostí, že zákony matematiky byly nedílnou součástí zákona. Konkrétně to bylo zajištěno tímto odstavcem: Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. (§ 270 Reichsgesetzblatt 1849 -1918, böhmisch.) Tento odstavec se z právních předpisů vytratil v roce 1963 (Osř). To ale vůbec neznamená, že zákony matematické logiky neplatí, protože zákony matematiky a přírodních věd jsou nedílnou součástí zákona. Jestliže některý soudce tyto zákony nezná (nebo je špatně interpretuje), svědčí to buď o špatné vzdělanosti soudce, nebo o vědomém zneužívání soudcovské pravomoci.
Případ bývalých poslanců je typický. Policie bez existence trestného činu (vražda, loupež, sedm milionů v krabici) zadržela skupinu občanů a načas je zbavila základního občanského práva svobody pohybu. Krok policie schválil soud I. stupně. Všichni se odvolali k soudu II. stupně. Odvolací soud nerozhodl o propuštění obviněných a vrátil věc soudci I. stupně. Žádný trestný čin nebyl doložen. Jen na základě možného trestného činu, ponechal soud II. stupně bezúhonné občany a některé bývalé poslance ve vazbě. Jak by to vypadalo, kdyby po každém možném trestném „ublížení na zdraví“, byli všichni obvinění vazebně stíhaní? Konstatuji, že odvolací soud se dopustil trestného činu (zbavení základních občanských práv) na celé skupině zadržených. Někteří bývalí poslanci se obrátili na Nejvyšší soud. Rozhodnutí tohoto soudu myslící člověk nemůže pochopit. V právním státě pro všechny občany platí presumpce nevinny. Nejvyšší soud měl na vahách spravedlnosti „zbavení základního občanského práva“ a „obvinění z trestného činu“, nedoložené žádným skutkem. Nejvyšší soud se rozhodl zabývat pouze dvěma bývalými poslanci. Věděl, že ve vazbě je celá skupina. Vydal rozhodnutí, že dva bývalé poslance nelze zbavit základních občanských práv. Srovnejme, kdyby takový postup byl používán třeba v lékařství. Pacient je s konkrétní diagnosou odeslán do nemocnice. Doktoři nepotvrdí diagnosu a vrátí pacienta, který cestou zemře z úplně jiných příčin. Nepochybně by se lékaři dostali do pozice, kdy mohli svou nečinností zavinit smrt pacienta. Soudci Nejvyššího soudu jednali naprosto neprofesionálně. Jejich povinností bylo vyjádřit se k obvinění celé skupiny. Škoda, kterou bude muset stát hradit bezúhonným občanům, je soudcům lhostejná. Nesoudili práva občanů, ale posuzovali právní kroky podřízených soudů. Za takovou činnost nejsou soudci placeni.
Vážení soudci. Jako občan této republiky vás vyzývám k tomu, abyste ctili pravdu, Ústavu, Listinu práv, všechny zákony matematiky, nejnovější poznatky z přírodních a lékařských věd. Takový slib jste dali prezidentu republiky. Podstatou blbé nálady je vaše neprofesionální rozhodování. Mohlo by dojít k činu, který svým rozhodnutím vyprovokujete.
Ing. Karel Januška
V Roztokách 6. 7. 2014
Poznámky:
Dopis je založen na hodnocení procesů z veřejných zdrojů (případ zadržených poslanců, rozhodnutí soudce Paclíka v kauze K. Got) a z procesů, ve kterých jsem po soudu požadoval rozhodnutí o platnosti uzavřených smluv. Popsáno na http://soudniproces.wz.cz/, http://soudniprocesb.wz.cz/, http://soudniprocesb2.wz.cz/, http://soudniprocesus.wz.cz/, http://soudniprocesus.wz.cz/, http://dokumentytmobil.wz.cz/ .
Své úvahy zveřejňuji na blogu iDNES: http://kareljanuska.blog.idnes.cz/
Karel Januška
Úvaha staříka nad hrobem
Pravda a spravedlnost jsou morální hodnoty které určují, v jakém státě občané žijí. Stabilní jsou státy, ve kterých je pravda a spravedlnost nejvyšší hodnotou. Získání peněžních výhod je cílem našich současných politiků.
Karel Januška
Spravedlivé soudy
Rovnost občanů před zákonem (před mocí soudní) je tisícileté pravidlo. I v diktaturách by měly být dodržené zásady spravedlivého rozhodnutí soudu.
Karel Januška
Případ Janoušek
Krátce po druhé světové válce byla v Paříži přijatá Všeobecná deklarace lidských práv. Všem občanům zaručuje stejná občanská práva. Soudcům přiděluje nejvyšší moc. Tisíciletá zkušenost potvrzuje správnost takových zásad.
Karel Januška
Volby a naděje
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Karel Januška
Rozděl a panuj
Justiční marasmus nebere konce. Obecné zákony přírodních a technických věd pro zákonodárce neplatí. Postupně máme vlády rozkradačů státu, lékařských specialistů, obchodníků s virtuální měnou.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Nehoda kamionu a dvou dodávek uzavřela D8 u Prahy. Při požáru zemřel řidič
Kamion a dvě dodávky v pátek dopoledne havarovaly na dálnici D8 na sedmém kilometru u Postřižína ve...
Po Hlinsku chodil muž se zbraní a kuklou na hlavě, policisté ho zadrželi
Ozbrojený muž v kukle se dnes postaral o pořádné pozdvižení na Tylově náměstí v Hlinsku na...
Exnáměstek Pardubic Rychtecký povede odbor v Národní sportovní agentuře
Bývalý náměstek pardubického primátora Jakub Rychtecký (Žijeme Pardubice) se stal ředitelem odboru...
První etapa přestavby zimního stadionu ve Vimperku skončila, stála 30 milionů Kč
Vimperk na Prachaticku ukončil první etapu přestavby zimního stadionu. Nechal při ní vyměnit...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 859
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 653x
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.
Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.
Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce.
Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:
1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.



















