Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
DG

Koukám, že komik už ani neotevírá diskuzi.;-D

0 0
možnosti
TS

Dříve jsem se sem chodil pobavit, ale už to začíná být ohraný.

1 0
možnosti
Foto

J82a98n 31P30a17v14e85l69k50a

12. 7. 2014 20:42

Pane Januška, vědomě lžete. Důkaz opaku nebyl odstraněn což jsme Vám opakovaně dokázali. I to že vy pod pojmem důkaz opaku chápete něco jiného než co to ve skutečnosti je. Vy jste naše tvrzení nevyvrátil. Takže tímto jste pro mě lhář.

0 0
možnosti
MC

V Česku nelze věřit vládě, presidentovi, policii ani soudcům. Je až neuvěřitelné s čím se má neustále smiřovat občan tohoto státu. To opravdu Češi nechceme být svobodní, samostatní a zodpovědní? To opravdu budeme stále odevzdávat svá rozhodnutí a svobody zdegenerované většině hlupáků?

0 0
možnosti
Foto

J69a69n 89P13a72v21e79l66k93a

12. 7. 2014 20:39

Ach jo. (Zdravím z dovolené)

0 0
možnosti
JL

Karel Havlíček Borovský - také poslanec říšského sněmu, zatčen, pak propuštěn. Po několika letech ovšem poslán úřady do vyhnanství.

A zase to bylo v době Vámi vychvalovaných zákonů.

2 0
možnosti
JL

K prvnímu odstavci uvedu - ano, bylo to možné. Karel Kramář byl roku 1915 zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 spolu s Aloisem Rašínem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Zatčení a odsouzení Kramáře bylo přelomovým krokem, protože z politického života (a podle původního rozsudku i z fyzické existence) měl zmizet přední český politik. Uvedených skutků se měl dopustit mimo jiné i organizováním všeslovanských sjezdů, což však nebylo v době „spáchání“ trestné. 30. května 1917 ztratil na základě pravomocného rozsudku z 20. listopadu 1916 mandát v Říšské radě. S tím, jak se v závěru války měnila vnitropolitická a zahraničněpolitická orientace státu,  mu ale trest smrti byl v lednu 1917 změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl spolu s dalšími odsouzenými amnestován nastoupivším císařem Karlem I.

Pak bych ještě dodal, že vězněni byly i děti samotného Masaryka.

A jen tak mimochodem - ty Vámi opěvované zákony platily i v době války.

0 0
možnosti
Foto

Ano, a soudci soudili. Tak jako za totality.

1 0
možnosti
  • Počet článků 859
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 652x
Vzdělání: Vyšší průmyslová škola strojnická - Vsetín (1955). KU  -  Fakulta technické a jaderné fyziky (1961).
Programátor vědecko-technických výpočtů v penzi.

Soud je služba za úplatu. V každém sporu mohou být pouze dva účastníci: žalobce a žalovaný. To je podmínka "vyloučení třetího". Soudce nesmí přizvat do sporu třetí subjekt. Každý soud(ce) rozhoduje o tom, zda má žalobce pravdu. V každém demokratickém systému může soudce konkrétní spor rozhodnout pouze jedenkrát.

Ústavní soud nemá právo vracet řešení sporu jinému soudci, protože odvolání proti rozhodnutí soudu již proběhlo. Pravda, spravedlnost a svědomí soudce jsou kritéria pro  rozhodování. Jestliže jedna strana sporu podá odvolání, pak spor musí rozhodovat jiný soudce. 

Priority, podle kterých musí soudce rozhodovat:

1. Zákony přírodních věd, zákony technických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

3. nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

Výrok každého soudce musí obsahovat část, která určuje, kdo hradí soudní náklady. Tím je definováný příčinný vztah mezi žalobcem a žalovaným.