Ústavnímu právníkovi Kyselovi

Paní Barbora Tachecí měla v „Českém rozhlasu plus“ rozhovor s právníkem fakulty Univerzity Karlovy. 

(Prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., český ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie.)

Zaujal mne názor právníka na „potrestání tří poslanců z ODS“, kteří se měli dopustit trestného činu. Předkládám logický rozbor, zda vůbec mohli být bývalí poslanci obvinění.

Vážený pane Kyselo.

Podle mého názoru republika není právním státem. V právním státě je nemyslitelné, aby se soudce mohl dopustit trestného činu.

Základní příkaz právního demokratického státu zní: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ To je zákon nejvyšší hierarchie z Ústavy i Listiny práv.

1. K získání poslaneckého mandátu museli obvinění poslanci vyvinout nemalé úsilí. Každý poslanec, který mandát získal, může s ním cokoliv činit v souladu s předpisy politické strany, která ho také podporovala. Nikde neexistuje příkaz, že poslanec nesmí se svým mandátem nakládat. Z toho jednoznačně plyne, že každý zvolený poslanec může svůj mandát přenechat bezplatně nebo za úplatu komukoliv, kdo splnil podmínky dané volebními výsledky. Je zřejmé, že politické strany se mohou v rámci politických dohod postarat o svého poslance, který straně umožnil další politická jednání.

2. Prezident Zeman tvrdil o novináři Peroutkovi lež. Státní zástupci nebo soudci přesunuli odpovědnost za tento čin na jakousi fiktivní kancelář. Žádná kancelář novináře nepomlouvala. Soud měl odsoudit a případně potrestat prezidenta, a vzhledem k jeho funkci pozastavit výkon rozhodnutí do uplynutí jeho mandátu.

 3. Stát žaloval zpěváka Karla G. Za neplnění daňových povinností.  Výrok soudu byl: „Karel G. zaplatil daň podle předpisů, úhrada veškerých nákladů na soudní řízení mu nenáleží “. Opak rozhodnutí soudu zní (výrok ke straně žalované) je: „Kdo nezaplatí předepsanou daň, náleží mu uhrazení veškerých soudních výloh.“ Což je logický nesmysl. Důkaz opaku (také označován opakem, z opaku, v matematice sporem) platil v naší zemi až do roku 1963. (Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád) Po sametové revoluci ho zákonodárci neustále „upravovali“, ale podstatu důkazu opakem nechali vypuštěnou. Takže justice některá rozhodnutí činí podle totalitních principů a nerespektuje zákony matematiky.

Tuto úvahu zveřejňuji, a posílám ji i paní Tachecí.  Byl bych rád, kdybyste se k jednotlivým bodům vyjádřil. Odpověď zaručeně zveřejním stejným způsobem.

Ing. Karel Januška