Ústavní soud a pravda

Rodičovské příspěvky a ÚS. Demokratický právní stát musí být založený na pevných základech. Moc soudní musí být nezávislá na moci výkonné. Soudy musí rozhodovat spravedlivě.

Některé opoziční politické strany se domnívají, že rozhodnutí vlády o rodičovských příspěvcích dětem  je v rozporu s Ústavou. Hodlají podat stížnost k ÚS.

Těmto politickým stranám nevadí, že tisíce rozsudků soudů jsou v rozporu s Ústavou. Ani Ústavnímu soudu nevadí, že některé obecné soudy rozhodují nespravedlivě. Ústavní soud pouze konstatuje (vynese nález), že konkrétní soud rozhodl v rozporu s Ústavou. Tím Ústavní soud předpokládá, že asi Pán Bůh zařídí, že soudci přestanou rozhodovat tak, jak to některému  účastníku soudního řízení lépe vyhovuje.

Povinností Ústavního soudu je upravit soudní postupy a právní předpisy takovým způsobem, aby se obdobný nespravedlivý výrok soudu znovu objevil. Soudci Ústavního soudu kryjí skutečnost, že soudy nerozhodují podle pravdy, ale podle "závazného právního názoru". Rozhodují podle pravidel, která zavedli "zákonodárci " v totalitním systému.

 Velkou zásluhu na tom mají bývalí ministři spravedlnosti a moderátoři veřejnoprávní televize. Hrůzný příklad bývalé ministryně Válkové by konečně mohl otevřít oči našim současným zákonodárcům.

Běžné užívání termínu "trestně stíhaný premiér" nemá v zákoně oporu, protože: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Mandát zákonodárce je pro činnost právního státu důležitější, než jeho případné pochybení v občanském životě. Ani trestný čin nezbavuje poslance imunity. Plyne to z Ústavy čl. 27 (4)::Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.

Zákonodárci minulých vlád tvořilii nová zákonná nařízení tak, aby mohla doběhnout privatizace. Bylo třeba naplnit stranické pokladny, aby nové politické strany mohly vyvíjet činnost. Zapomněli při tom, že všichni soudci složili slib totalitní vládě. Ministerstvo spravedlnosti začal řídit Jiří Pospíšil, čerstvý absolvent plzeňské Právnické fakulty. Ta udělovala tituly potřebným politikům.

Zákonodárci si neuvědomují, že v právním demokratickém státě je nejvyšší moc přidělená soudcům. Moc soudní může zrušit každé nařízení, které vydá vláda. Má možnost zrušit i nařízení prezidenta, jak vidíme z politické situace v USA. Ve Spojeném království Británie neexistuje Ústava. Všechny soudy jsou založené na již jednou vyřešených soudních sporech. Obdobný spor, který se vyřešil před stoletím, musý být vyřešený obdobně. Pravda musí být přiznána té straně, která svou pravdu obhájila.

Každý spor má pouze dva účastníky sporu. Jeden je žalobcem, druhý je obviněný. V právním státě musí platit, že výrok soudce k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně. Oba výroky jsou pravdivé. Na otázku "Přijdeš zítra na schůzku?" může člověk odpovědět: "Ano, přijdu", nebo také: "Nemohu zítra nepřijít". Obě odpovědi konstatují, že přijdu. 

Ve sporu nesmí být takový účastník, kterému je výrok soudu lhostejný. Pravidlu se říká "vyloučení třetího účastníka". Totalitní soudy dovolily soudcům zařadit dalšího účastníka, kterému je výrok soudce lhostejný. Takovými předpisy se soudci řídí stále.

Kdyby Ústavní soud plnil své povinnosti, nemohlo by dojít k současné situaci. Povinností ÚS je nejenom "nalézt" nespravedlnost, ale také zabránit tomu, aby k obdobné nespravedlnosti znovu došlo. Musí zrušit zákonné předpisy a postupy, které nezákonnost způsobily. Ani sto nových Ústavních soudců  současnou situaci v justici nezlepší.

Úřad státního zastupitelství plně podléhá ministru vnitra. Neexistuje právo, které by státním zástupcům dovolovalo obracet se na zákonodárce. Aktuální situaci ("dluhy se musí platit") nelze řešit přílepky k přílepkům jiných nařízení.

Soudcům je třeba připomenout, jaké jsou základní postuláty právního státu. Dovolil jsem si navrhnout potřebné doplnění a úpravu současných právních norem takové, které zaručeně vrátí republiku mezi právní státy:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních věd, matematiky, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.

§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda stanoví podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.

Politické strany a hnutí, které se uchází o přízeň voličů, by měly nad současnou situací v justici přemýšlet.