Únor 1948, dnešek a budoucnost

Úvaha nad propady našeho státu. Právní stát je založený na nezávislosti moci výkonné, moci zákonodárné a moci soudní.

KSČ hned po roce 1945 prakticky ovládla moc výkonnou. V únoru 1948 už pouze zneužila této moci k tomu, aby z republiky učinila „diktaturu proletariátu“. Konfidenti z Protektorátu byli horliví propagátoři „nové lidově demokratické republiky“.

Nyní je to moc soudní, která je brzdou prosperity státu.

Nové strany založené po sametové revoluci (ODS, ODA, KDU, ČSSD) trpěly kritickým nedostatkem financí. Během vládnutí se jim podařilo upravit právní předpisy tak, aby peníze za volební hlasy kryly jejich finanční náklady. ČSSD zásluhou M. Zemana a Ústavního soudu získala Lidový dům. To ji zabezpečilo finančně, a M. Zeman coby prezident, začal zneužívat postavení prezidenta a moc soudní k prosazování svých zájmů.

Pouze ANO mělo v předcházejících parlamentních volbách nastavené takové cíle, které oslovily občany. Poslední volby byly referendem o tom, zda politické strany umožní soukromému kapitálu zasáhnout do řízení státu. Voliči jednoznačně rozhodli, ale politickým stranám se to nelíbí. Domnívají se, že jedině ony rozumějí vůli voličů.

Po volebním šoku se "tradiční" strany nemohou vzpamatovat. Soukromý kapitál vládne efektivněji, a voliči to vidí. Politické strany nebudují právní stát.

Moc soudní jedná v rozporu s Ústavou. Od prezidenta slyšíme v prezidentských volbách „trestně stíhaný A. Babiš“. Politické strany a veřejnoprávní sdělovací prostředky tento blaf opakují. Je to jenom křivé heslo, nezakládající se na pravdě. Je potvrzením toho, že republika není právním státem. Poslanecká sněmovna se nechává úkolovat policejním vyšetřovatelem. Moc zákonodárná jedná na objednávku moci výkonné.

Žádný občan v právním státě nesmí být označen za trestně stíhaného, pokud o tom nerozhodl soud. Ústava stanoví, že poslanec, který se dopustil trestného činu, může být odňat moci výkonné po dobu platnosti mandátu. Jiný výklad Ústava nepřipouští.

Přinutit soudce, aby respektovali Ústavu a tisícileté zkušenosti lidského poznání, není složité.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:

..(H1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

..(H2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

..(H3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

..(H4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

..(H5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Budoucnost republiky je v rukách zákonodárců. Dá se odhadnout, že přijetím doplňků by se doba řešení soudních sporů zkrátila na polovinu. Nesmyslné náklady na soudní aparát jsou zbytečné. K čemu stát potřebuje Justiční akademii, když občané spravedlnost u soudů nenajdou?  Patrně se někde v právních předpisech najde paragraf, že soudce je povinen rozhodovat spravedlivě. Ale najdou se tam jistě také také takové paragrafy, které soudci dovolují rozhodovat nespravedlivě.

Senát by se měl k danému problému také vyjádřit.

Příští volby ukážou, zda si ODS nebo Piráti uvědomili svou povinnost a příležitost.