Je glosa redaktora Miroslava Koreckého v dnešním vydáním MFD (28.3.2015). V glose redaktor došel k závěru, že „tři exposlanci mají do Mirka Dušína daleko – a měli raději na celé odškodnění zapomenout“.
Názor pana Koreckého se mi hrubě nelíbí. Ví, že každý občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje? Ví, že presumpce neviny platí pro každého občana? Jaký konkrétní trestný čin byl spáchán (vražda, loupež, sedm milionů v krabici), aby mohli být bezúhonní občané zbaveni svého základního občanského práva (svobody pohybu)? Ví, že získání poslaneckého mandátu není žádnou lehárnou, ale tvrdá práce? Co to je přijetí trafiky? Není to pouze odstupné, aby politická strana mohla dokončit to, co občanům slíbila? Jak by si redaktor představoval politickou práci?
To, že se poslanci vzdali náhrady za nemajetkovou újmu, čtu jinak. Byli příslušníky politické strany, která byla u moci. Měli svého ministra spravedlnosti. Přesto došlo k fatálnímu selhání moci sodní a výkonné, které vedlo k jejich vazbě.
Příčina je jednoduchá, a všichni ji sledujeme. Moc soudní nerespektuje základní články Ústavy. Soudci s klidem vydávají podjatá rozhodnutí a poslanci nechápou co se děje. Mohou očekávat podobné zacházení, jaké se přihodilo poslancům za ODS. Vláda se podrobuje rozhodnutím soudů, která jsou nezpochybnitelně podjatá. Poslední případem jsou doplatky soudců, které si soudci sami přisoudili. To by se ve společnosti, která respektuje literu Ústavy, stát nemohlo.
Když jsem předcházející vládní garnituru upozorňoval na nedodržování zákona, Mgr. František Korbel, Ph.D. (dne 22.8.2012, Náměstek ministra spravedlnosti.) zdůvodnil nečinnost úřadu takto:
„Jakýkoliv zásah do fungujícího ústavního principu není, vzhledem k zásadě právního státu, žádoucí, neboť může způsobit negativní důsledky, které by mohly ohrozit ústavně garantované právo na spravedlivý proces.“
Ústava je nevyšším zákonem, který soudci slíbili dodržovat. Občané České republiky si zaslouží, aby skončila doba, ve které se nesoudí podle zákona, ale podle zavedených praktik z totalitního systému. Trvání na tom, aby soudci dodržovali Ústavu, nepředstavuje pro státní pokladnu žádný náklad. Naopak, ušetřené prostředky, které vyplynou ze zkrácení soudních pří a náhrad za špatná rozhodnutí soudců, budou nemalé. Ministr spravedlnosti a vláda by se mohli zamyslet.
