Totalitní Česká republika

V parlamentní demokracii není možné, aby nebyla respektovaná základní občanská práva. Moc výkonná může zasahovat pouze v těch případech, kdy někdo poruší zákon. Pouze soud rozhoduje o vině a trestu a povoluje stíhání občanů. 

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu v noci na pátek obvinili devět lidí v souvislosti se čtvrteční razií na radnici městské části Brno-střed. 

Každý občan je v parlamentní demokracii pod ochranou moci soudní. Obtěžování bezúhonných občanů v souvislosti  s případem Kapsch je v rozporu s Ústavou. Tak jako někdejší zákrok policie v případě „Nečas“. Tenkrát občanku Nagyovou dokonce spoutali, zbavili ji základních občanských práv, a odvedli do vazební cely (za přítomnosti České televize). Dodnes není tento případ spravedlivě rozhodnutý. Jak může občan nařizovat policii? To máme opravdu tak špatně řízenou tajnou policii?  Poslanec Rath byl přichycen s krabicí, ve které měl úplatek pět milionů. Byl vydán parlamentem ke stíhání. Občan Rath provádí lékařskou praxi, aniž by si odpykal trest. To máme tak špatné zákony? Ne, máme špatné soudy a špatné soudní postupy.

Kriminalisté řídili konání policie v noci na pátek. Patrně tak činili se souhlasem státního zástupce. Státní zástupce nepředložil nahromaděné důkazy soudu, aby soud vydal předběžný souhlas k dalšímu vyšetřování. Kriminalisté jednali svévolně. Takové jednání je nezákonné. Spustit takovou akci bez souhlasu moci soudní svědčí o tom, že jsme státem řízeným jako v totalitě.

Státní zástupci nepatří do ministerstva spravedlnosti. Musí pro ně platit mlčenlivost a přísná hierarchie.  Pouze Nejvyšší státní zástupce se může obrátit na zákonodárce v přesně definované situaci. Žádnou jinou pravomoc státní zástupci nemají. 

Osoby, které zorganizovaly současný zásah policie, by měly být zbavené pravomocí. Nestal se žádný skutek (pět milionů v krabici), který by potvrzoval, že skutečně k trestné činnosti došlo. Policie nerespektovala moc soudní, pohrdala občanskými právy vyšetřovaných občanů. Pošpinila jejich jméno.

V právním státě musí příslušný státní zástupce předložit zjištěné důkazy soudci. Soudce může povolit další vyšetřování, nebo vrátí věc státnímu zástupci. Nesmí dojít k poškození dobrého jména žádného občana. Soudce, který povolí sledování, musí také patřičný spor rozhodovat. Zvláště v případě, kdy se jedná o několik různých obvinění.

Každý zásah moci výkonné do občanských práv a svobod musí být stvrzený mocí soudní. Předpoklad, že každý občan se dopouští trestného činu, pochází z doby totality. Soudy tehdy pouze formálně uznávaly Ústavu.

Státní zástupci musí být organizovaní hierarchicky. Jestliže státní zástupce nižší instance u soudu neuspěje, odvolání proti rozhodnutí soudu musí podávat jeho nadřízený. Stejně novou žádost o použití policie.Takový postup plyne z hlediska odpovědnosti a hospodárnosti moci výkonné.

Moc soudní je jednou ze tří mocí, na které je založený demokratický právní stát. Soudy byly a stále jsou placenou službou. Podstatné náklady nese stát. Proto musí být organizované tak, aby nebyly černou dírou ve státním rozpočtu.

Náklady na řešení konkrétního sporu musí stanovit soudce po převzetí žaloby. Žalobce je musí uhradit před soudním řízením. Tato povinnost není vždy respektovaná. Různé instituce ji využívají k tomu, aby se oddálilo některé rozhodnutí soudu. Stát jako žalobce výlohy neskládá.

Vláda (prostřednictvím ministra spravedlnosti) má zákonné předpisy navrhovat. Parlament  předpisy upravuje a schvaluje. Parlament se podle Ústavy nemůže zabývat vinou a trestem žádného občana. Každý člen parlamentu má imunitu. Ostatní občané jsou pod ochranou a pravomocí moci výkonné a soudní. Každé jednání o některém členovi parlamentu je scestné. Ústava přesně popisuje, kdy je možné vydat poslance do moci  soudní. Mandát zákonodárce je pro stát důležitější, než jeho případný trestný čin. 

Náprava současného stavu není složitá. Je třeba institut Státního zastupitelství zařadit do gesce ministra vnitra, nebo z něho učinit samostatný úřad. 

Zákonodárci by měli přijmout taková upřesnění, která přinutí soudce postupovat a rozhodovat podle znění Ústavy. Třeba takto:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří  zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Budou-li soudci dodržovat Ústavu, k soudům se bude chodit pro spravedlivé rozsudky, ne pro právní názory státních zástupců. 

Ekonomické úspory státu budou značné. Doba řešení jednotlivých případů se podstatně zkrátí. Náklady státu poklesnou o miliardy. Uvolní se řada pracovníků z ministerstva spravedlnost. Počty uvězněných se zmenší. Stát se nebude dopouštět trestných činů, odpadnou náklady za chybná rozhodnutí soudů. Žádný soudce nebude obviněný z korupce. Soudy budou skutečnou ochranou i pro nemajetné občany. Stanou se pilířem právního státu.

Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad