Některá soudní rozhodnutí (nebo několikaleté nerozhodování) by se v právním státě nemělo vyskytovat. Poslanci se domnívají, že „vydáním poslanců“ ke stíhání vykonali hodně práce.
Osočování poslanců z trestných činů a bezpředmětná jednání sněmovny by mělo skončit. To, zda je poslanec „vydán k trestnému stíhání“ je ryze politický argument, protože státní zástupci nekonají svou povinnost.
Policie je povinna vyšetřit každý skutek. Výsledkem je šetření, které hodnotí státní zástupce. Je-li důvodné podezření ze spáchání trestného činu, je povinností státního zástupce předat šetření soudu, aby rozhodl o dalším postupu. Bez ohledu na to, kdo je obviněný (občan, poslanec, organizace, stát). Nikoho imunita nechrání.
Je-li podezřelým poslanec, je povinností Nejvyššího státního zástupce obrátit se na sněmovnu. Poslanecká sněmovna může policii přinutit k tomu, aby po dobu platnosti mandátu mohl poslanec hlasovat. Úkony jako „vydání poslance“ jsou sice pro poslance důležité, pro veřejnost zábavné, ale jsou zcela nadbytečné. Kdyby poslanci uposlechli mé rady a vrátili spis policii s tím, aby materiál předložil Nejvyšší státní zástupce, vykonali by daleko víc užitečné práce. Republika se mohla o krok k právnímu státu přiblížit.
Ústava by měla být dodržovaná v první řadě soudy. Práva soudců jsou omezená Ústavou. Po soudcích se požaduje, aby rozhodovali spravedlivě, nebo podle svého svědomí.
Pod spravedlivým rozhodnutím se už od antiky rozumí, že to co soudce jedné straně účastníka sporu odebere, to musí druhé straně sporu přisoudit. Rozhoduje-li o vině, má opět pouze dvě možnosti: Obžalovaný je vinen, nebo: obžalovaný je nevinen.
Žádné jiné rozhodnutí nemůže soudce vydat. Rozhodnutí soudu přiměřeně platí i pro panovníka nebo zákonodárce.
Státní zástupci mají strukturu podřízenosti. Za rozhodnutí každého státního zástupce zodpovídá jeho nadřízený. Nejvyšší státní zástupce má mít právo obrátit se na parlament, aby případně umožnil poslanci vykonávat poslanecké povinnosti.
Předsedové stran se mylně domnívají, že jednáním o „vydání poslanců ke stíhání“ vybojovali něco, co občanům prospěje. To je velký omyl, poslanci vedou republiku k novým volbám do parlamentu. Podařilo se jim zviditelnit hlavně KSČ, ukázat obojetnost některých stran, a voličům ANO moc neublížili.
Všichni soudci jsou podle Ústavy rovnoprávní. Což v našem soudnictví neplatí. Soudci nadřazených soudů vrací řešit spor nižším soudům. Tato pravomoc je v rozporu s duchem Ústavy.
Soudci mají rozhodovat spravedlivě. Jestliže nějakou věc nebo právo odeberou jedné straně sporu, musí ji přisoudit druhé straně sporu. Z toho jednoznačně plyne, že soudce nikdy nesmí změnit žalobní návrh. Naše soudy to nedodržují. Bohužel ani v trestních sporech. Klidně si vymyslí novou specifikaci činu, než která je uvedená v obžalobě.
Ústava soudcům předepisuje, že musí rozhodovat nestranně. Opak nestrannosti je podjatost. Soudci si ze státního rozpočtu přisoudili doplatky. Vláda jim to schválila. Ministru spravedlnosti a vládě nevadilo, že rozhodnutí soudu o doplatcích bylo v rozporu s Ústavou.
Každá politická strana by se měla otázkou „právního státu“ zabývat.
V nové vládě by státní zástupci měli být podřízení ministru vnitra. Vyšetřování provádí policie, která je podřízená ministru vnitra. Z toho logicky plyne, že musí zodpovídat i za podání k soudu. Jen Nejvyšší státní zástupce má mít právo obrátit se na parlament, aby zabránil moci výkonné omezit některého poslance v jeho právech hlasovat.
Navrhl jsem čtyři nové paragrafy, které zaručeně odstraní současné nedostatky v justici.
Politické strany, které se chtějí na budoucí vládě podílet, by měly návrhy prostudovat a k návrhům vyjádřit.
Republika se může stát právním státem v případě, když smlouva mezi koaličními stranami bude obsahovat následující podmínky:
Podmínka (1) Státní zástupci budou podřízení ministra vnitra. (Dosud ministra spravedlnosti.) Státní zástupce dohlíží na práci policie. Má nesporné právo a povinnost sdělit soudu o trestném skutku (chování) občana nebo jiného subjektu. Nesmí mít právo takové obvinění zveřejnit dříve, než o tom rozhodne soud, protože by se mohl dopustit trestného činu pomluvy bezúhonných občanů. (Poslední případy p. Babiš a Faltýnek.)
Podmínka (2) Následující paragrafy odstraní nelogické kroky soudních postupů. Smluvní strany prosadí, aby se tyto paragrafy staly součástí Sbírky zákonů.
§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
...(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
...(2) Ústava, Listina práv a svobod,
...(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
...(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
...(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
