Současné řízení státu znovu ukazuje, jak je jednoduché zvrátit státní zřízení, když se nedodržují zásady pravdy a spravedlnosti.
Moc soudní se plíživě nahrazuje diktaturou.
Po sametové revoluci byly do Ústavy a právních předpisů vložené všechny potřebné právní normy, které měly zabránit návratu totality. Řízení státu mělo být decentralizované, kraje měly být samostatnými jednotkami. V krajských městech byly postavené justiční paláce, a předpokládalo se, že zvítězí právo a spravedlnost nad lží a nenávistí.
Skutečnost je tristní. Ústavní soud konstatuje, že podřízené soudy rozhodují nespravedlivě, ale žádnou nespravedlnost neodstraňuje. Výkladem právních norem nesmí dojít k poškozování základních občanských práv. To je základní porušení principů demokratického státu. Rozhodnutí a kroky Ústavního soudu musí být takové, aby rozsudek soudu byl spravedlivý ve všech obdobných sporech.
Oprávněné obavy z koronaviru byly řešené jako v totalitě. Nikoliv na úrovni jednotlivých krajů, ale celostátně. Řízení státu se operativně ujal předseda vlády, vytvořil si tým spolupracovníků, a bez ohledu na zákon a místní poměry direktivně stanovili, jak je třeba pokračovat. Všem občanům nasadili náhubky, bez rozmyšlení jejich účinnosti. Zavřeli školy, bez uvážení důsledků takového rozhodnutí. Některým odvětvím znemožnili přirozený chod. Zavázali se, že škody stát zaplatí.
Škody způsobené domnělou epidemií budou nemalé. Mohly být podstatně menší, kdyby se ctily zásady demokratického řízení státu tak, jak jsou nadefinované v Ústavě. Moc soudní musí být nejvyšší mocí v republice. Státní úředníci musí být podřízení moci soudní. O vině a trestu nesmí rozhodovat státní úředníci (správní soudy), ale výhradně obecné soudy.
Pravidla pro spravedlivé rozhodování jsou známá už od antiky. Není složité je pochopit. I Hnutí ANO slibovalo, že se k soudům bude chodit pro spravedlnost.
Hmotnou odpovědnost řešitelů lze ztěží očekávat.
Ing. Karel Januška
