Z veřejných zdrojů jsem zaznamenal zprávu, že soudci Nejvyššího soudu rozhodli, že bývalí poslanci (Tluchoř a sp.) nemohou být stíháni z důvodů imunity. Občan Nečas a občané bez poslaneckého mandátu stíháni být mohou. Od incidentu, při kterém policie brutálním způsobem zbavila skupinu občanů základního občanského práva (svobody pohybu) již uběhlo několik měsíců. Jakého trestného činu se skupina dopustila, nebylo zveřejněno.
Jedním z nejhorších pozůstatků totalitního systému jsou postupy v justici. Každý totalitní systém si zdůvodní svou existenci. Třetí říše byla založena na názoru, že jedině nordická rasa je určena k tomu, aby ovládla svět. Náš bývalý systém byl založen na „vědeckém“ poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě. Dá se konstatovat, že co totalitní systém, to jiný právní názor.
Naše justice si to zjednodušila. V zákonech ponechala (nebo nově zavedla) termín závazný právní názor. Vzdělanému člověku je jasné, že každý názor je pouze domněnka, kterou je třeba dokázat. Před každou realizací technického díla (třeba stavbě mostu), může vzniknout technický názor, že se dílo nepovede. Praxe ověří, zda byl názor správný. Kdyby realizovaný most spadl, nepochybně půjdou konstruktéři před soud, protože nedodrželi zákonné normy.
Jestliže názor nějakého právníka (a současného soudce) je prohlášen za závazný, je to totalitní pojetí práva. Tragedií je, je-li názor několika soudců označen za závazný. Pravda jako výsledek logické úvahy přestává být pravdou a stane se lží. Pouze zkoumání, zda se stal skutek (trestný čin), je nadřazeno skutkové podstatě a policie tuto činnost prohlašuje za zákonnou.
Dodržování logických úvah v zákonech je předpokladem správné činnosti chodu státu. V právním státě je presumpce neviny občana základním postulátem. Tento axiom není dodržován mocí soudní. Nejvyšší soud pohrdá Ústavou. Uvalení bezúhonných občanů do vazby bylo trestným činem, který stát způsobil skupině občanů. Ministryni spravedlnosti v současné vládě (odborníků) to nevadí. Bývalou vládu Nečase jsem na rozpory v právních předpisech upozorňoval. Bohužel, mlýny spravedlnosti jeho vlády vedly k tomu, že jej samotného semlely. Současní poslanci by si měli uvědomit, že stávající postup moci soudní a výkonné jim může způsobit úplně stejné problémy.
Stát se měl ji dávno všem vazebně stíhaným občanům omluvit. Žádný trestný čin nebyl spáchán, nebyl spáchán ani skutek, který by dokládal, že k trestnému činu došlo (sedm milionů v krabici). Vidíme pouze aroganci moci výkonné, moci soudní a pohrdání občanskými právy v „právním státě“. Předsedové všech vrcholných soudů by měli odložit soudcovské brýle a přečíst si Ústavu a Listinu práv.
