Pojem Zákon a zákonný předpis

Úvaha nad tím, zda lze přinutit soudce k tomu, aby dodržovali znění Ústavy a Listiny práv a respektovali zákony matematiky.  

Čeština nerozlišuje termín Zákon jako nějakou konkrétní a neměnnou entitu a zákon jako literu napsanou v nějakém paragrafu. Soudce soudí podle Zákona i skutky, které dosud nenastaly. Musí třeba rozhodnout, zda šíření počítačového viru je či není trestný čin. Své rozhodnutí vydává jménem Zákona, i když takový skutek není v paragrafech uveden. Logicky by se případy rozhodnutí soudců měly označovat velkým písmenem z (jak to budu respektovat).

Každé rozhodnutí soudce by mělo být podle Zákona, nikoliv podle zákonných předpisů. Ani soudci Ústavního soudu nerozlišují zákonné předpisy a Zákon. Listina práv jednoznačně stanovuje, že svéprávní občané mají rovná práva před Zákonem. Naši zákonodárci tuto skutečnost nerespektovali, a do zákonných předpisů vložili povinnost pro každého občana, aby své stížnosti vyšším soudům předkládal prostřednictvím „osoby s právnickým vzděláním“. Nikde v Ústavě ani Listině práv není soudcům přikázáno, že musí zkoumat vzdělání občana, který se na soud obrací. Takové jednání soudců je v rozporu jak s Ústavou, tak s Listinou práv. Pouze „osoby s právnickým vzděláním“ si samy vložily do zákonných předpisů takovou povinnost, a nechaly schválit parlamentem.  Podobně si do zákonných předpisů vložily termíny „naléhavý právní zájem“, nebo „závazný právní názor“. Podle „závazného právního názoru“ se soudí v totalitních systémech. Někteří soudci byli vzděláváni s právním názorem, že „dělnická třída pod vedením KSČ, zvítězí na celém světě“.

Důsledky této skutečnosti vidíme neustále. Soudní procesy probíhají desetiletí. Bezúhonní občané jsou ve vazební věznici, aniž by byl doložen trestný čin, na základě kterého byli zadrženi. Jsme svědky toho, že stát páchá trestné činy na dětech, podle nově schválených předpisů (Občanského zákoníku). Zákony matematiky soudci nerespektují a vynášejí výroky, které lze důkazem opaku vyvrátit.

Nevím, jak je možné, že máme Ústav státu a práva, a ten k těmto skutečnostem mlčí. Nevím, jak je možné, že mlčí právnické vysoké školy. Nevím proč je instituce Justiční akademie zmiňována v zákonných předpisech. Opravdu tam patří, nebo si „osoby s právnickým vzděláním“ jenom zajišťují chleba? Jak je možné, že „osobám s právnickým vzděláním“ jsou v zákonných předpisech stanovovány hodinové odměny? Čím si takové výjimky zasloužili? Nejsou součástí celého hospodářského systému?

Pokud by poslanci chtěli stávající stav změnit, mají možnost rychle napravit současný stav. Stačí (třeba jako přílepek) vložit do zákonných předpisů podobný paragraf:

Poslanecká sněmovna takto definuje Zákon české republiky:   Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.

Užitek z tohoto rozhodnutí zákonodárců by byl ohromný. Soudní procesy by se zkrátily nejméně o polovinu, protože soudci II. stupně by nesměli vracet spory soudům I. stupně. Ušetřily by se náklady, které je stát povinen platit za špatná rozhodnutí soudců. Nemohlo by docházet k situacím, kdy bezúhonní občané (a dokonce bývalí poslanci chráněni imunitou) jsou měsíc ve vazební věznici. Svéprávní občané by nemuseli být zastupováni občany s „právnickým vzděláním“. Institut povinného zastoupení by musel být používán pouze tam, kde by neznalost zákona mohla občanovi způsobit újmu. Sporné odstavce Občanského zákoníku by soudci museli posuzovat z hlediska „vyššího mravního principu“, nikoliv podle znění paragrafů.

 Všechny politické strany stavu v justici nečinně přihlížejí. Ministerstva vydávají zákony, které odporují matematickým zákonům. Otřesný případ byl zákon o volbě prezidenta. Sčítání procent by snad ani školák základní školy nenavrhnul. Bývalý prezident se rozhodl řešit pomalost soudních procesů tím, že udělil amnestii delikventům, bez ohledu na újmy již jednou poškozených.

Třeba některá politická strana či hnutí přijde k rozumu, a navrhne to, co občanům všechny strany pořád dluží. Přinutí soudce k tomu, aby respektovali zákony matematiky a dodržovali znění Ústavy a Listiny práv. Takový čin by občané rozhodně ocenili.