V právním státě by mělo být akceptováno několik zásad. Bez právnického vzdělání, ale s dobrou znalostí matematiky a zkušenostmi ze dvou sporů, zkusím zásady vyjmenovat.
1. Axiomem našeho soudního pořádku je dvoustupňový systém. (Axiom je předpoklad, který nelze dokazovat.) To značí, že každý spor (občanský nebo trestní) má nárok na to, aby ho řešili nejméně dva nezávislí (zákonní) soudci. U soudů jednostupňových zpravidla rozhoduje porota, jejíž výrok musí schválit všichni členové poroty (jednomyslnost poroty zaručuje pravdivost výroku).
2. Soudci musí zachovávat hierarchii zákonných předpisů. Jestliže zákonný předpis nižší instituce odporuje zákonnému předpisu vyšší instituce, soudci musí postupovat podle znění pro vyšší instituci.
3. Každý soudce musí hodnotit svou podjatost. Nejenom v osobních věcech. Musí se ptát, zda jeho rozhodnutí v dané věci nemůže zasáhnout do moci výkonné, protože moc soudní a výkonná jsou na sobě nezávislé.
4. Matematické zákony (dokázané věty) jsou nevyvratitelné. Měly by platit ve všech státních zřízeních. Matematika má své postupy, které dokazují pravdivost výroku.
První pochybení Ústavního soudu jsem zaznamenal při odvolávání předsedkyně Nejvyššího soudu. Prezident Klaus z moci výkonné odvolal předsedkyni, ale Ústavní soud toto odvolání zrušil. Konflikt moci výkonné a zákonodárné ÚS rozhodl ve svůj prospěch. Nedomnívám se, že existuje zákon, který soudu předepsal vynést takový nález. (Každý soudce může vynášet pouze taková rozhodnutí, která mu předepisuje zákon.)
ÚS několikrát rozhodoval o platech soudců. Aby vytvořil zdání nepodjatosti, rozdělil soudce do kategorií. Nic takového zákon soudcům neumožňuje.
Podle čl. 1. Listiny práv: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Podle Čl. 3. Listiny: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu… Rovnost svéprávných občanů před zákonem je nepopiratelná. Zavedení různých kategorií občanů (advokáti, „občané s právnickým vzděláním“) se do právních předpisů dostalo v roce 1963, prostřednictvím tehdy nového Občanského soudního řádu. První věta tohoto platného právního předpisu zní takto: "Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:" Takže čtvrt století se soudí podle zákona Československé socialistické republiky. Podle článku 34. Listiny: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Tento odstavec Listiny práv ÚS ignoruje a posílá občana k soudu v jiné zemi (do Štrasburku). Ústava ani Listina nepřikazuje soudcům, aby zkoumali vzdělání občana, který se na soud obrací. Přesto soudci vyšších soudů vracejí spory z důvodů jakési legitimity. Používají odstavců právních předpisů, které jsou v rozporu s Ústavou a Listinou práv.
V Ústavě i Listině najdeme: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Tento odstavec soudci ignorují. V případě, že se domáhám toho, aby soud II. stupně vynesl své rozhodnutí (domáhám se svého práva zříci se soudce, který již jednou rozhodl), soudci vyšších soudů toto mé právo nerespektují. Který zákon jim to přikazuje, neuvádějí. To je pravá příčina toho, že některé soudy trvají desetiletí. V probíhajícím sporu popsaném na http://dokumentytmobil.wz.cz/ soudci neuznávají mé právo zříci se soudyně, která již jednou rozhodla.
V ukončeném sporu, popsaném na http://soudniproces.wz.cz/ http://soudniprocesb.wz.cz/ http://soudniprocesb2.wz.cz , jsem musel rezignovat na výrok soudu: "Smlouva, která se vlivem změny legislativy dostala do sporu se zákonem, je platná". (Negace: Smlouva, která je v souladu se zákonem, je neplatná.)
Poslední dobou sledujeme v přímém přenosu, jak také lze chápat zákon. Bezúhonní občané (dokonce bývalí poslanci) jsou podle mínění vyšetřovatelů povinni vypovídat o svém poslaneckém mandátu, kterak to bylo, když se mandátu vzdali. Dva si dovolili odepřít výpověď, (...nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá….je znění Listiny práv) a vyšetřovatelé jim udělili pokutu po 20000 Kč. Sami byli bezdůvodně měsíc ve vazební věznici. Bez spáchání trestného činu, chráněni nejen imunitou, ale také presumpcí neviny, která platí pro všechny občany. Vše na základě rozhodnutí našich „občanů s právnickým vzděláním“. Jedni jsou soudci a druzí vyšetřovatelé. Nutno podotknout, že k oběma krokům byly použity odstavce soudních pořádků. Je to jako by vás v nemocnici léčili nikoliv podle nejnovějších metod, ale podle nemocničního řádu.
Soudci a vyšetřovatelé nepostupují podle přirozeného výkladu práva. Zákon lze v přirozené mluvě definovat takto:
Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.
Kdyby poslanci přikázali soudcům a vyšetřovatelům, aby takto chápali zákon, průběh soudních procesů by se podstatně zkrátil. Stát by ušetřil na výdajích, které musí vynakládat na odškodnění nezákonně odsouzených občanů. Mohla by být zrušena instituce Justiční akademie, protože soudci jsou povinni vzdělávat se sami, tak jak je tomu v jiných oborech.
