Otevřený dopis předsedovi vlády

Komu: Předsedovi vlády

Kopie: Předsedkyně poslanecké sněmovny

Věc: Podjaté rozhodování Ústavního soudu.

Na Ústavní soud jsem se obrátil se stížností na rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten ve svých dvou rozhodnutích vrátil spor soudkyni I. stupně. Neuvedl, podle kterého odstavce zákona tak učinil. Nezabýval se důkazem uvedeným v žalobě. Neuvedl, proč občan nemůže činit to, co mu zaručuje jak Ústava, tak Listina práv (činit, co není zákonem zakázáno), neuznal mé právo odmítnout rozhodovat soudkyni I. stupně, která ve svém prvním rozhodnutí pochybila. Nejvyšší správní soud se případem odmítl zabývat.

Listina práv praví (čl. 36. odst. 2): Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Od podání žaloby uběhlo 19 měsíců a triviální spor není vyřešen, tím jsem krácen na svých právech obdržet rozhodnutí soudu v rozumné době.

Soudkyně Ústavního soudu odmítla řešit mou stížnost s poukazem na znění zákona o Ústavním soudu. Upřednostnila znění zákonného předpisu o procesním postupu soudu, před vlastním zněním Listiny práv a Ústavy. Tento postup potvrdil i předseda Ústavního soudu.

Vedle stížnosti na nerespektování mého práva odmítnout soudkyni, která již jednou rozhodla, jsem se u Ústavního soudu dovolával rozhodnutí o rovnosti před zákonem pro všechny občany. Doložil jsem, že svéprávní občané nemají před zákonem rovná práva. Občan s „právnickým vzděláním“  může ve své věci (v občansko právním sporu) podat dovolání k soudu, kdežto nesolventnímu občanovi je toto právo absolutně odebráno.

Nedomnívám se, že postup Ústavního soudu je správný. Doporučení od Ústavního soudu, abych se obrátil na mezinárodní soud neakceptuji. Mohu veřejně prohlašovat, že v naší republice neplatí Ústava a Listina práv a mé právo „činit, co není zákonem zakázáno“ soud neakceptuje. Čili Ústavní soud a tím také stát opovrhuje mými právy.

Na základě soudního procesu mohu konstatovat: Soudci Městského soudu v Praze, soudci Nejvyššího správního soudu a soudci Ústavního soudu nejednají nestranně, jak jim nařizuje článek 82. Ústavy, ale jednají podjatě ve prospěch občanů s „právnickým vzděláním“.

Moc výkonná a zákonodárná by měla před uvedením do platnosti „Občanského zákoníku“ dát do souladu předpisy „Občanský soudní řád“ a „Zákon o Ústavním soudu“ se zněním Ústavy a Listiny práv.

Popis sporu je na internetové adrese: http://dokumentytmobil.wz.cz

Ing. Karel Januška