Odpověď ministra spravedlnosti na mou virtuální žalobu

Na  blogu    Žaloba na soudce Městského soudu v Praze  jsem zveřejnil své názory na postupy a pravomoci soudců vyšších soudů

VYŘIZUJE:

V Praze dne 15. 5. 2012

Vážený pane inženýre,          

z pověření ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila odpovídáme na Vaše podání ze dne 30. 4. 2012, v němž podáváte žalobu na soudce Městského soudu v Praze - členy senátu 25 Co JUDr. Blanku Kapitánovou, JUDr. Evu Škultétyovou a JUDr. Miroslava Stoklasu - pro podezření ze spáchání trestního činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Spáchání tohoto trestného činu spatřujete v tom, že vrátili věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 189/2011 zpět soudu I. stupně a stejné soudkyni, JUDr. Evě Rybářové.

Předně uvádíme, že pravomoc vyšetřovat podezření ze spáchání trestných činů mají jedině orgány činné v trestním řízení. Ministerstvo spravedlnosti tímto orgánem není. Ministr spravedlnosti je jako vedoucí představitel ústředního orgánu státní správy soudů oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení proti soudci, který zaviněně porušil povinnosti soudce, případně pro chování nebo jednání, jímž soudce narušil důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.  

Skutečnosti, které uvádíte, však důvodem pro podání kárného návrhu nejsou. V dané věci odvolací soud postupoval v souladu s občanským soudním řádem. Usnesením ze dne 31. 10. 2011, č. j. 25 Co 420/2011-14, bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že se řízení nezastavuje a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení se soud vypořádal i s tím, proč nepřikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému soudci obvodního soudu.

Dle ustanovení § 221 občanského soudního řádu může odvolací soud nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát, resp. samosoudce, nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen, jen tehdy, zruší-li rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám. Z výše uvedeného je zřejmé, že tento postup se na Vaši situaci nevztahuje. Takové rozhodnutí je navíc jednoznačně součástí nezávislé rozhodovací činnosti soudu, do níž, jak jste již byl poučen v předchozí korespondenci se zdejším oddělením stížností, Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno jakkoli zasahovat a která nemůže být ani předmětem kárného postihu.     

Dle našeho došetření se ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 25 C 189/2011 uskutečnilo dne 16. 3. 2012 jednání, při němž jste vznesl námitku podjatosti soudkyně, spis byl proto dne 2. 4. 2012 zaslán Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti. Pro úplnost dodáváme, že dle ustanovení § 14 občanského soudního řádu jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

S pozdravem                                               

                                                                                    Mgr. Pavel Bednařík

                                                               pověřený vedením oddělení justičního dohledu

____________________________________________________

Komu:

JUDr. Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti

Vaše číslo jednací: 499/2012-OD-DOH/3

Vážený pane ministře.

Děkuji za odpověď, kterou jste mi zaslal prostřednictvím Mgr. P. Bednaříka.

Bohužel odpověď se netýká meritu věci.  Svou virtuální žalobou jsem se vám pokusil sdělit, že soudci vyšších soudů někdy vydávají rozhodnutí v rozporu se svými pravomocemi. Dosavadní průběh řešení sporu to plně potvrzuje a doufám, že konečný rozsudek od Městského soudu brzy obdržím. Nepodal jsem námitku podjatosti, jak tvrdí Mgr. P. Bednařík a doufám, že se soud takhle nebude ubírat, protože  termín podjatost se v mém odvolání nevyskytuje.

Právní stát je definován tím, že soudci mohou vynášet pouze taková rozhodnutí, která jim předepisuje Zákon. Libovůle soudců vyšších soudů, která je zmíněna v Občanském soudním řádu, je v přímém rozporu s pravomocemi soudce v právním státě.

Občan v právním státě může činit vše, co mu zákon nezakazuje. Žádný zákon mi nezakazuje zříci se soudkyně, která neplní svou povinnost. Trval jsem pouze na tom, aby ve věci rozhodl jiný soudce (soudu II. stupně), protože soudkyně rozhodla proti zdravému rozumu.

Podobně jako soudkyně I. stupně se choval senát. Pokud se senát domníval, že má právo negovat mé rozhodnutí zřeknutí se soudkyně I. stupně, je jeho povinností uvést odstavec zákona, podle kterého takové právo nemám. To jsem se v rozhodnutí senátu nedočetl.

Na tuto skutečnost vás již dříve upozornil místopředseda  Městského soudu v Praze JUDr. Libor Vávra. Nevím, zda jste panu místopředsedovi odpověděli. Prokazatelně jste odpověděli mně, i když jsem se na váš úřad neobracel. 

http://kareljanuska.blog.idnes.cz/c/248096/Dopis-ministru-spravedlnosti.html

S pozdravem

Ing. Karel Januška 

Podstatné dokumenty o probíhajícím soudním procesu jsou na:

http://dokumentytmobil.wz.cz/

 17.5. 2012