Odborná úroveň soudcovské funkce

Úspěšně bojovat proti korupci a jiným nepravostem v současnosti nelze, protože neplatí jednotná interpretace zákona. 

V zákoně o soudcích (§ 82) si „občané s právnickým vzděláním“ dali do zákona odstavec: 

(1) Soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce.

V diskuzi o výroku soudce Paclíka (K. Gott uspěl v žalobě a nenáleží mu nárok za uhrazení nákladů soudního řízení) se mnoho pracovníků justice (také soudce JUDr. Karel K.) domnívá, že nemám pravdu v tom, že soudce Paclík vynesl rozhodnutí nepravdivé, čili v rozporu se zákonem. Soudci mohou vynášet pouze taková rozhodnutí, která jim předepisuje zákon. Nepravdivé rozhodnutí nesmí soudce vynést.

Ještě jednou soudcům a „občanům s právnickým vzděláním“ vysvětlím, co je důkaz opaku (důkaz sporem v matematice). V některých rozhodnutích je tento důkaz zřejmý na první pohled. Rozhodnutí soudce „Občan se dopustil trestného činu a bude potrestán trestem odnětí svobody“ nikdo nebude zpochybňovat. Opak výroku je: „Občan se nedopustil trestného činu a nebude potrestán“. Oba výroky jsou pravdivé, soudce vynesl pravdivý výrok a nikdo tento výrok nemůže důkazem opaku vyvrátit. Chybný výrok soudce by byl: „Občan se dopustil trestného činu a nebude potrestán“. Nebo negace tohoto výroku: „Občan se nedopustil trestného činu a bude potrestán“. Soudce JUDr. Karel K. je bytostně přesvědčen, že soudce může nepravdivý výrok zdůvodnit. Takovou příčinnou souvislost nelze obhájit žádným zdůvodněním.

Výrok, který vynesl soudce Paclík, je výrok nepravdivý. Zní: „K. Gott uspěl v žalobě (byl mu vrácena přeplatek daně) a nenáleží mu náhrada uhrazení nákladů za soudní řízení“. Opak tohoto výroku zní: „K. Gott neuspěl v žalobě a náleží mu náhrada uhrazení soudních nákladů“. Čili každý, kdo prohraje soudní spor, má nárok na náhradu soudních výloh. Což jistě není výrok pravdivý.

To, že platí důkaz opaku, se učí v základních školách. Každý žák musí vědět, že rovnice se nemění, jestliže celou rovnici násobíme nějakým číslem. Násobíme-li rovnici číslem -1, rovnice stále platí. Násobení číslem -1 je negace rovnice. Výrok soudce lze chápat jako rovnici. Musí platit také v opaku, aby výrok byl pravdivý.

Důkaz sporem má v matematice důležité postavení. Je-li na pravdivou matematickou větu aplikován důkaz sporem a věta je opět pravdivá, je matematická věta dokázána.

Nevím, jak je možné, že důkaz opaku soudci nedovedou aplikovat. Po absolvování vysoké školy by to měl být základní kámen soudcova rozhodování.

Nerespektování důkazu opaku našimi soudci je jedním z několika zásadních nedostatků naší justice. Svědčí to o špatné úrovni vzdělanosti „občanů s právnickým vzděláním“, nebo o jejich podjatosti. Takoví občané "s právnickým vzděláním" nemají zastávat funkci soudce.

Druhý odstavec § 82 zákona o soudcích praví toto:

(2) Soudce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia využívá zejména vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně soudy a vysokými školami.

Instituce Justiční akademie, kterou si „občané s právnickým vzděláním“ vtělili do zákonných předpisů, je k ničemu. Plyne to z její dlouhodobé existence a některých soudních rozhodnutí. Plyne to z neúnosné délky sporů, která je způsobena pohrdáním Ústavou. Plyne to z toho, že nesolventnímu občanovi je odebráno právo podat dovolání. Vláda by měla šetřit na institucích, které prokazatelně nepřinášejí žádný užitek. Institut Justiční akademie by měl být zrušen. Majetek Justiční akademie lze jistě využít lépe, než vzdělávat soudce, kteří mají být profesně vybaveni absolvováním vysoké školy.

Odborná a hmotná zodpovědnost soudce by měla být v souladu. Soudy II. stupně mají povinnost ctít Ústavu a potvrdit nebo napravit rozhodnutí soudu I. stupně (nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat).

Bojovat proti korupci a jiných nepravostech v současnosti nelze, protože neplatí jednotná interpretace zákona. Obsah termínu „zákon“ by měl být včleněn do právních norem, protože soudci si ho vykládají libovolně. 

Poslanecká sněmovna by se mohla usnést na podobném znění definice zákona:

Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.

Žadné náklady ze státního rozpočtu by takový odstavec zákona nevyvolal. Užitek z tohoto rozhodnutí zákonodárců by byl ohromný. Soudní procesy by se zkrátily nejméně o plovinu. Ušetřily by se náklady, které je stát povinen platit za špatná rozhodnutí soudců. Nemohlo by docházet k situacím, kdy bezúhonní občané (a dokonce poslanci chráněni imunitou) jsou měsíc ve vazební věznici. Jestliže soudci pochybují o platnosti matematických zákonů, jsme státem ve kterém nerozhoduje právo, ale justiční mafie.

Jsem přesvědčen o tom, že k přijmutí definice zákona musí přijít, protože rozhodnutí soudců už někdy odporuje zdravému rozumu. Soudci II. stupně nerozhodují, ale posuzují soudní kroky podřízeného soudu. Zapomínají na to, zač jsou státem placeni. Čím později zákonodárci přijmou definici zákona, tím více utrpí státní pokladna.