V boji proti korupci musí být takové zákony, které nelze zneužít. To se v žádném případě nedá říci o Občanském soudním řádu. I když soudci mají možnost soudit podle Zákona, někteří soudí podle Občanského soudního řádu.
Konkrétní Rozhodnutí soudů, která byla vydána podle Občanského soudního řádu:
1.Smlouva, která se dostala do rozporu se zákonem, je platná.
2.Smlouva, ve které je uvedeno, že povinný může místo peněžitého plnění splnit povinnost svými (nedefinovanými) produkty, je v souladu s morálními principy.
3.Občané s právnickým vzděláním mají před zákonem jiná práva, než občané bez tohoto vzdělání.
4.Soud II. stupně přidělil občanovi téhož soudce, kterého se zřekl.
Domnívám se, že uvedené příklady jsou dostatečným důvodem k tomu, aby Občanský soudní řád byl urychleně přepracován. Aby nedošlo k podobným excesům je nutné, aby Soudní řád byl pouze návodem, jak v řízení postupovat. Nesmí se v něm objevit žádný z termínů „občan s právnickým vzděláním, soudce II. stupně, naléhavý právní zájem, závazný právní názor, atd.“. Nemocniční řád také nemůže pacientovi předepsat konkrétní léčbu. Soudní řád smí obsahovat pouze metody, podle kterých může soudce rozhodovat. Konečné rozhodnutí je ve výlučné pravomoci soudce (bez ohledu na kterém stupni soudce rozhoduje) a je dáno toliko Zákonem. Proto by mělo být zdůrazněno, kdy se soudce stává Zákonným soudcem případu a kdy jako Zákonný soudce končí (logicky po vynesení svého nezávislého rozhodnutí). Tak jako občané jsou si před Zákonem rovni, tak také rovnost soudců před zákonem musí být zachována.
Každý soudce musí být za své rozhodnutí plně zodpovědný. Je zbytečné, aby soudy II.stupně rozhodovaly v senátu. Senát by měl být ustaven až v případě, kdy se některá strana proti rozhodnutí dovolává. Senát by měl být složen nejen ze soudců, ale také právníků a laické veřejnosti. Senát by mohl stanovit případné sankce těm soudcům, kteří nedodrželi Zákon.
Okamžitým krokem v boji proti korupci by mělo být vymezení termínu Zákonný soudce. Parlament by měl stanovit, že soudce, který vynesl své nezávislé rozhodnutí, přestává být zákonným soudcem případu. Tak je všeobecně chápáno přirozené právo odvolání – odvolám se a jiný soudce rozhodne, zda jsem v právu. Nevím, kde soudci přišli na to, že zákonný soudce je ten, který vynese první rozhodnutí. V Zákoně nic takového není. Důsledky tohoto ustanovení by byly jak na průběh soudního řízení, tak na finanční nároky justice jenom pozitivní.
Uvedené závěry jsou ze soudních procesů, dokumentovaných na adresách
http://soudniproces.wz.cz/
http://dokumentytmobil.wz.cz/
