Občan a soud

Úvaha nad soudními rozsudky. Soudnictví má být službou pro občana. Občan, který se na soud obrátil,  dokáže popsat svůj problém. Dokáže popsat, v čem vidí nespravedlnost, kdo ji způsobuje, jaké rozhodnutí po soudu požaduje.

Dvakrát jsem se na soud obrátil, ani jednou jsem z rozhodnutí soudu nebyl moudrý. Musel jsem si nechat vysvětlit, na základě kterého právního předpisu soud rozhodl. Každé rozhodnutí vyšších soudů obsahovalo několik stránek výpisů z právních předpisů. Jako občanovi je mi lhostejné, podle kterého předpisu soudce rozhodl. To může být uvedené v příloze. Ale každý soudce musí rozhodovat podle toho, jak mu nařizuje zákon. Případně podle svého svědomí, čili podle soudcovské morálky. Tak to slíbil prezidentovi a nařizuje to Ústava. Své rozhodnutí musí zřetelně a jednoduše vyjádřit pro občana. 

Každý občan má právo na spravedlivý soud. Už v antice byla položená rovnost mezi spravedlností a pravdivostí soudního výroku.  Soudce musí respektovat skutečnost, že to co jedné straně sporu odebere, musí druhé straně přisoudit. V případě sporu občan proti státu je to obdobné. Občan může být vinen, nebo nevinen. Výrok soudce k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně. To se za Rakousko-Uherka nazývalo důkaz opakem. Platilo to i v naší zemi až do nástupu komunismu. Nyní se komunisté opět dostávají k moci. Rodí se komplot politických stran, které opět ignorují základy demokratického státu. Nezávislost soudu je jednou ze základních podmínek. Ale mlčky se předpokládá, že soud dovede spravedlivě rozhodovat.

Trestně stíhaní soudci, na svobodě trestně stíhaný poslanec, parlament, který koná na přání  místního státního zástupce, státní zástupci ve vzájemné rozepři, na takovém základě lze vybudovat právní stát? Mám o tom pochybnosti. Ale jednou by se mělo začít. Nyní by mohla být vhodná doba.

Obrátit se na soud teoreticky může každý občan. Je povinností soudu, aby případné podání, stížnost, odvolání či dovolání přikázal řešit soudu, který má povinnost a odbornost v dané sporné věci rozhodovat. Soud je služba občanovi, kterou si občané platí. Proto musí systém pracovat ve prospěch občana. Nesmí ho zatěžovat zbytečnými náklady na právní zastoupení. Občanovi je lhostejné, který soud případ rozhoduje. 

Soudce nemá právo pominout některý z předložených důkazů. Současné předpisy to soudcům umožňují. Ústava nepředpokládá, že by jeden soudce mohl stejný případ rozhodovat dvakrát. Nestranně a nezávisle může soudce rozhodnout pouze jednou. Ústava předpokládá dvoustupňové soudnictví. Pravdivý výrok ve sporu je pouze jeden. Pravdu může mít buď žalobce, nebo žalovaná strana. Proto každý soud má končit u odvolacího soudu. Mimořádné případy se mohou řešit u dovolacího soudu.

Občané jsou si před zákonem rovni. Platí také rovnost občana a státu před soudem. Povinnosti občanů vyplývající z „(nového) Občanského zákoníku“ přináší profit „občanům s právnickým vzděláním“ a občanům pouze náklady. Občan nemá mít povinnosti, které nevyplývají ze všeobecných pravidel. Dítě se při dosažení zletilosti nemůže stát dlužníkem. To je zločinné chování státu. Soudy by takové skutečnosti měly zabránit.

Kdyby soudci postupovali přesně podle litery Ústavy, nikdy by se nemohlo přihodit, aby se soudce dopustil trestného činu. Soudní procesy by se podstatně zkrátily. Trestné činy na dětech by se nestaly.

 Má v současné situaci smysl nějaké vládnutí? Nebylo by lepší, kdyby si zákonodárci uvědomili, v jakém soudním marasmu žijeme?   Nejsme právním státem, ale státem justiční mafie.

Jestliže jeden z pilířů demokratického státu nefunguje, je třeba demokracii opravit, ne zničit.  Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:

..(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

..(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

..(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

..(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

..(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Povinností zákonodárců je budovat spravedlivý demokratický právní stát. To je požadavek velké většiny občanů. Nyní je k tomu vhodná příležitost, aby se politické strany vyjádřily. 

Senát, jako druhá komora parlamentu nefunguje. Nezabránil deformaci moci soudní.

Povinností zákonodárců je učinit z republiky právní stát. Stranické spory by se měly věnovat tomu, co je pro republiku nejdůležitější.