Náš stát se nemůže považovat za právní stát. V právním státě je respektováno hierarchické uspořádání zákonů. Znění Ústavy a Listiny práv je nadřazené všem nižším právním předpisům. U nás to neplatí. Soudci mají své představy o právu, které aplikují bez ohledu na logiku zákonů.
V Ústavě i v Listině práv je jeden identický článek. Ten říká toto: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Článek Listiny práv (36. odst. 2.) přikazuje soudům, ze kterých případů se nesmějí vyvázat (základní práva občanů).
Jednal jsem striktně podle těchto článků našich nejvyšších právních norem. Soudkyni, která rozhodla, aby spor opět řešil Český telekomunikační úřad, u kterého řízení proběhlo, jsem z dalšího rozhodování vyloučil svým odvoláním. (Žádný zákon mi nezakazuje, abych učinil odvolání ve formě: přeji si, aby rozhodl jiný soudce nadřazeného soudu.) Soud II. stupně (Městský soud v Praze) toto mé rozhodnutí ignoroval, neuvedl odstavec zákona, který mu nařizuje nebrat v potaz mé nezvratné rozhodnutí a opakovaně vrátil spor soudkyni I. stupně.
Obrátil jsem se na Nejvyšší správní soud. Soud I. a II. stupně odmítl odeslat soudní spis NSS. Konečný výrok: Nejvyšší správní soud nemá pravomoc přezkoumávat a rušit rozhodnutí soudů ve věcech civilního soudnictví či jim cokoliv „přikazovat“.
Logicky jsem se obrátil na Ústavní soud. Soudkyně Lastovecká se odmítla zabývat obsahem mé stížnosti. Své rozhodnutí učinila nikoliv podle znění Ústavy a Listiny práv, ale podle předpisů, které určují, jak má probíhat řízení před tímto soudem, čili podle jakéhosi interního soudního řádu.
Podle mého názoru soudci nerespektují hierarchickou strukturu zákonů. Rozhodují podle právních předpisů, které jsou v rozporu s Ústavou nebo Listinou práv. Je to jako kdyby lékaři léčili pacienta podle nemocničního řádu.
Soudkyni Ústavního soudu jsem zaslal dopis:
Komu: JUDr. Dagmar Lastovecká
Kopie: soudci Ústavního soudu
Kopie: předseda vlády, předsedkyně Poslanecké sněmovny, předseda Senátu
Vážená paní soudkyně.
Ve svém rozhodnutí jste odmítla mou stížnost k Ústavnímu soudu. Zdůvodnění jste opřela o znění zákona č. 182/1993 Sb. Není mou povinností znát zákonné předpisy, které určují postupy Ústavního soudu při řešení sporů.
Vaší povinností bylo respektovat článek Listiny práv (36. odst. 2.): „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“
Bylo mi odepřeno právo odmítnout rozhodování soudkyně, která již jednou rozhodla. Upozornil jsem na to, že nesolventní občan je zbaven základního práva podat dovolání. Upozornil jsem na nerovnoprávné postavení občanů před zákonem. Upozornil jsem na nezákonné rozhodování soudců II. stupně.
Domnívám se, že byste vzhledem k těmto skutečnostem měla uvažovat o rezignaci na funkci Ústavního soudce.
Ing. Karel Januška
Dne 14. 2. 2013
Popis sporu je na internetové adrese: http://dokumentytmobil.wz.cz
