Úvaha pro Parlament, vládu a občany. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že názory a argumenty moderátorů veřejnoprávních medií (Moravce a Tachecí) jsou nelogické. Délka soudních sporů je nepřiměřená.
Kdy se dočkají odškodnění poškození z vlakových neštěstí?
V právním státě o vině a trestu rozhoduje moc soudní, čili soudci. V naší deformované republice, ve které má platit spravedlnost, někdy o vině a trestu rozhodují Poslanci. Jednají způsobem, který by odpovídal státnímu uspořádání bez moci soudní.
Stejně pochybně jednají Senátoři. Jejich povinností je kontrolovat činnost poslanecké sněmovny. Senátoři ignorují pochybnou činnost Poslanců. Je jim lhostejné, že v poslanecké sněmovně se zabývají "trestnou činností" svých kolegů. Důsledkem jsou nespravedlivé verdikty některých soudů.
Poslanci ani Senátoři nikde v Ústavě nebo v Listině práv nemají přikázané, aby sami prováděli moc soudní. Po každé revoluci nastává situace, kdy je nutné přinutit moc soudní, aby se zbavila minulého státního zřízení. U nás prezident Klaus dal přednost "rozdávání" státního majetku před spravedlností.
V dostatečně dlouhé době po revoluci se Poslanci a Senátoři musí zabývat pouze takovými zákony, které bezprostředně ovlivňují hospodaření státu.
Mandát člena Parlamentu je pro správný chod státu důležitější, než jeho případné pochybení. Pochybné jednání zákonodárce musí být řešené až po uplynutí mandátu. Tak to nařizuje Ústava.
Pochybení soudce musí být řešené okamžitě, bez jakéhokoliv požadavku. Za to jsou soudci řádně odměňovaní. Zveřejnění je sdělení ostatním soudcům. Není potrestáním.
Členové Senátu nechápou svou roli v demokratickém uspořádání státu. Každý občan státu má právo na spravedlivý soud. Pouze soudce může rozhodovat a vině a trestu. Moderátor veřejnoprávní televize nebo rozhlasu nesmí nikoho pomlouvat (označovat za trestně stíhaného), dokud o tom soud nerozhodl.
Zákonodárci mají právo odebrat kolegu z pravomoci soudní. Označovat někoho za "trestně stíhaného poslance" je ten největší blud, kterého se veřejnoprávní media dopouštějí.
Veřejnoprávní televize a rozhlas by se měly okamžitě zbavit sekce "Názory a argumenty". Komentátoři vystupují jako ochránci "pravdy". Ve skutečnosti propagují lež, na kterou nejvíc slyší zákonodárci. Důsledkem jsou soudy, které trvají desetiletí. Neřešené případy, případy soudů připomínající hru ping-pong.
Soudní aparát narostl do gigantických rozměrů, a republice přináší nejen komplikace, ale také značné finanční ztráty. Celá sekce Správního soudnictví je problematická. Ústavní soud by měl mít maximálně pod deset členů. Politické strany, které chtějí v příštích volbách uspět, by měly začít přemýšlet o tom, co je to spravedlivý rozsudek, co je pravda a lež v soudním rozsudku.
V blogu RRTV navrhuji způsob, jak se může republika dostat mezi státy, kde spravedlnost není cizí slovo.
