Morální marasmus

Nepochybuji o dobrých úmyslech všech politických stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny. Ekonomické úspěchy jsou jistě chvályhodné. Ale nejenom chlebem je živ člověk.

Morální a logický marasmus moci soudní

Pokud moc soudní není založená na pravdě, společnost nutně chátrá. Ústava je založená na tisíciletých zkušenostech z vlád různých systémů. Systémy, které povýšily náboženství nebo ideologie nad pravdu, také učinily velké ekonomické pokroky. Náš systém není založený na pravdě. Důkaz je jednoduchý. Téměř všichni zákonodárci (i moderátoři veřejnoprávních medií) prohlašují, že A. Babiš je „trestně stíhaný“. Aby takové tvrzení bylo pravdivé, musel by o tom rozhodnout nestranný a nezávislý soud. V našem případě státní úředník přinesl nějaké dokumenty a po poslancích žádal, aby tyto dokumenty mohl dále zkoumat. Pouze tato skutečnost stačila prezidentu republiky (a ostatním zákonodárcům) k tomu, aby p. Babiše označil za „trestně stíhaného“. Podobně jako v kauze „Tluchoř“, kdy byla celá skupina poslanců lživě obviněná, a řešení této kauzy pořád probíhá.

Dokud moc výkonná (státní zástupci) bude zasahovat do moci soudní (nebude respektovat soudní výroky), nelze očekávat, že republika bude právním státem. Všechny ideologie (pravicové nebo levicové) jsou pouhou zástěrou existujícímu systému justiční mafie.

Cesta k nápravě je jednoduchá. Moc zákonodárná přikáže soudcům, aby soudili přesně podle litery Ústavy. Žádný soudce nesmí soudit jiného soudce. Tak to nařizuje soudcovský slib a Ústava.  

Morální a logický marasmus moci zákonodárné

Poslanci a senátoři si nedovedou přečíst nejdůležitější právní předpisy. Podle znění Ústavy je imunita zákonodárce nezpochybnitelná. Může být narušena pouze v těch případech, kdy se vlastník mandátu dopustí trestného činu. I v takovém případě musí o mandátu (hlasu v komoře) rozhodnout celá komora. Komora má pouze dvě možnosti. Mandanta vydat, nebo nevydat k vazebnímu zadržení. Pokud se komora nesejde do 24 hodin, je mandát zákonodárce pro stát důležitější, než případný uskutečněný trestný čin, a moc výkonná musí zadrženého zákonodárce propustit. Případné trestní stíhání je možné až po uplynutí platnosti mandátu. Obviňování zákonodárců státními úředníky je v právním státě nepřípustné. Poprvé bylo použité v kauze Tluchoř, a od té doby je strašákem pro každého poslance. U senátorů  takových přehmatů není třeba používat, protože neschvalují okamžitá nařízení vlády.

Morální a logický marasmus moci výkonné

Každý ministr je zodpovědný za úředníky svého rezortu. Všichni ministři jsou povinní jednat tak, aby naplnili programové cíle vlády jako celku. Žádný ministr by neměl být současně zákonodárcem. Získaný mandát by měl být zvolenými postupy dočasně přenechán následujícímu občanovi, který nejlépe uspěl ve volbách. Současná činnost ministra a poslance se z logických důvodů zcela vylučuje. Poslanecká sněmovna kontroluje činnost vlády, bez ohledu na stranickou příslušnost. Ministr vnitra, kterému přísluší dohlížet nad policií, měl by být nadřízený státním zástupcům. Bez souhlasu ministra vnitra nelze „přepadnou“ poslance a odvézt je spoutané do vazebního držení. Je trapné, když se to koná za účasti prezidenta. 

 V  úvaze  Základ koaliční smlouvy jsem navrhl, jaké úpravy právních předpisů stačí k tomu, aby se republika stala právním státem.