Jedním z pilířů demokratického státu je soud. Soudci se musí řídit pravidly, která jsou přesně vymezená v Ústavě.
Jde-li o jakýkoliv spor (trestný čin nebo občansko-právní spor), jsou pouze dvě různá rozhodnutí, které soud může vynést:
A: Žalovaný je vinen, nebo žaloba se přijímá, žalobce je v právu. Náhradu výloh žalobci hradí žalovaný.
B: Žalovaný je nevinen, nebo žaloba se zamítá. Náhradu výloh žalované straně hradí žalobce.
Proto máme (jako dobrý pozůstatek z doby mocnářství) dvoustupňový soudní systém. Soud prvního stupně a soud druhého stupně.
V žádném případě nesmí soud druhého stupně (odvolací) vrátit řešení sporu soudu prvního stupně. Ústava to zakazuje. Jednou vynesený rozsudek soudu prvního stupně lze zvrátit pouze odvolacím soudem. Ten má možnost rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdit, opravit, nebo vynést své rozhodnutí. Nejčastěji existují pouze dva právní názory: případ A, nebo B.
Při porovnání dvou práv (právo rodičky rodit doma a povinnost přivolaného lékaře chránit zdraví dítěte i matky) se může stát, že rozhodnutí musí vydat dovolací (mimořádný) soud.
To co předvádějí současné soudy je pro občany nepřijatelné. Občané svými daněmi živí justiční oligarchii. Justice si zorganizovala „doškolování“ soudců na státní útraty. Soudci si ze státního rozpočtu přidělují peníze, i když jim to Ústava jednoznačně zakazuje. Na některých občanech stát páchá trestné činy. Právnická lobby v zákonodárném sboru je dostatečně erudovaná, aby přesvědčila ostatní poslance o zachování současného stavu.
Navrhl a uveřejnil jsem úpravu právních norem v úvaze Zvítězí pravda v justici?
Politickým stranám současný stav patrně také vyhovuje, protože se žádná strana k mým požadavkům nepřihlašuje. Je to škoda, protože výsledkem těchto voleb by se mohla naplnit idea sametové revoluce.
