Justice a základní občanská práva.

Občanská práva jsou vymezena v Ústavě i Listině práv identicky (shodou okolností v článcích 2. takto:  Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá).

Právo na soudní a jinou právní ochranu řeší Listina práv v článku 36: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
            Znění Ústavy a Listiny práv je nesporné i pro laika. Každý občan může činit vše, co neodporuje zákonu. Důležitý termín „zákon“ není ani v Ústavě ani v Listině definován. Platí přirozený výklad práva. Není povinností občana znát podrobně zákonné předpisy, které jsou určené k tomu, aby jednotlivé spory (občan – občan, občan – stát, občan – instituce, instituce – instituce, stát – zákon) probíhaly bezproblémově. Zákonné předpisy by měly přesně určit, který soud se má sporem zabývat.  Občan by se neměl starat o to, který soud bude jeho problém řešit. To by měly zařídit zákonné předpisy. Mělo by být lhostejné, na který soud v republice se občan obrací. Povahu sporu by měl určit úředník a ten předat spor patřičnému soudu.

Soud, který je příslušný k řešení konkrétního sporu, by měl podle zákonných předpisů určit „zákonného soudce“. Dříve než spor doputuje k soudci, měli by úředníci soudu oznámit účastníkům sporu jméno zákonného soudce a požádat strany o vyjádření k jeho osobě, aby bylo možné oprávněně namítat jeho podjatost. V případě podjatosti je třeba zákonnými postupy vybrat jiného zákonného soudce.

Pro soudce, který spor řeší a tím se stal „zákonným soudcem“, platí článek 82. Ústavy: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.Z logiky sporu vyplývá, že každý soudce může vynést pouze jedno rozhodnutí. Kdyby měl ve věci vynést dvě různá rozhodnutí, nejednal by nestranně, ale na nátlak někoho jiného (třeba soudce vyššího soudu). Ústava takový nátlak nepřipouští, protože nikdo nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí soudce.

Jestliže obě strany s rozhodnutím soudce souhlasí (důkazy soudce uznaly obě strany) spor končí v prvním stupni.

Naše soudnictví je dvoustupňové, proto každá strana sporu má právo na odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Strana, která podává odvolání, odmítá akceptovat rozhodnutí soudce I. stupně ( a činí rozhodnutí, které neodporuje zákonu). Povinností vyššího soudu je stanovit nového zákonného soudce, který má pravomoc rozhodnutí soudce I. stupně změnit.

To je klíčový bod sporu, který vedu s justicí. V triviálním sporu s telefonním operátorem o platnosti prolongované smlouvy, ve které jedna strana poruší dohodnuté podmínky, soudkyně I. stupně rozhodla, že spor má opět řešit Český telekomunikační úřad.

Soudci Městského soudu v Praze:

JUDr. Blanka Kapitánová, JUDr. Eva Škultétyová ,  JUDr. Miroslav Stoklasa, JUDr. Eva Adamcová, Mgr. Libora Zhříval a  JUDr. Kateřina Kodetová

opakovaně v rozhodnutích č.j.: 25 Co 420/2011 – 14  a č.j.: 1 Nc 1682/2012 pohrdli mým právem, zaručeným jak v Ústavě tak v Listině práv činit to, co mi zákon nezakazuje a přikázali soudkyni I. stupně, aby znovu soudila můj spor. Neuvedli, podle kterého zákona tak rozhodli.

Uvedení soudci pohrdli mým právem, zaručeným Ústavou i Listinou práv, odmítnout podřídit se rozhodování soudkyni, která v rozhodnutí pochybila. Proto pohrdám uvedenými soudci a domnívám se, že by měli svůj soudcovský mandát složit.

Spor jsem předložil Nejvyššímu správnímu soudu. Ten se odmítl ke sporu vyjádřit.

Na základě znění Listiny práv jsem se obrátil na Ústavní soud. Soudkyně JUDr. Dagmar Lastovecká se odmítla zabývat obsahem mé Ústavní stížnosti (II ÚS 4864/12) a

vyloučila z pravomoci Ústavního soudu vydat rozhodnutí týkající se základního práva občana činit to, co mu zákon nezakazuje. Článek 36. Listiny práv takové vyloučení nepřipouští. Mé právo na rozhodnutí soudu v přiměřené době není respektováno, protože soud dosud nevynesl rozhodnutí v předmětném sporu. (Žaloba byla podaná  11. 7. 2011.)

Pohrdám Ústavním soudem České republiky, protože tento soud pohrdá mým právem tím, že nedokázal vyřešit spor o má základní práva a odkazuje mne na soud v jiné zemi.

Uvedená rozhodnutí soudců a průběh sporu jsou uvedena na adrese:

 http://dokumentytmobil.wz.cz