Justice a axiom dvoustupňového soudnictví.

Termín axiom znamená základní předpoklad, podle kterého se provádějí důkazy. Na základě různého axiomu, docházíme k různým výsledkům.

Příklad: Každý ví, že platí rovnice 1 + 1 = 2.  Mlčky se předpokládá, že počítáme v desítkové soustavě (axiom: číselná soustava je desítková).  Maturant by měl vědět, že platí také rovnice 1 + 1 = 10 (axiom: číselná soustava je dvojková).  Ve dvojkové soustavě provádějí operace všechny počítače. Veškeré vstupy ( i texty) jsou převedeny do dvojkové soustavy (na kombinaci cifer 0 a 1), provede se patřičná operace a výsledek se převede opět do formy, na kterou jsou uživatelé zvyklí.

Pro naše soudnictví platí axiom, že je dvoustupňové. Podle povahy sporu a jeho náročnosti je určen který soud je soudem I. stupně. V rámci tohoto soudu je případu přidělen soudce (přesně stanovenými postupy). Ještě než začne soudce případ řešit, měly by mít obě strany sporu možnost vyjádřit se k jeho osobě (protože některá strana může namítat jeho podjatost).

V okamžiku, kdy se soudce sporem začne zabývat, stává se zákonným soudcem a platí pro něho odstavec Listiny práv článek 38:
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Jestliže soudce vynese své rozhodnutí, platí článek 82. Ústavy:

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Jsou-li obě strany sporu s výsledkem spokojené (soudcovo zdůvodnění rozsudku je nezpochybnitelné) proces končí v prvním stupni.

Je-li některá strana nespokojená s rozhodnutím soudce I. stupně, podá odvolání. V režimu právního státu musí každý soud II. stupně respektoval znění Ústavy a Listiny práv a přidělit spor svému soudci. Podle Ústavy a axiomu dvoustupňového soudnictví se tento soudce stává novým zákonným soudcem. V jeho pravomoci je ponechat nebo změnit rozhodnutí soudce I. stupně. Důkaz je jednoduchý. Předpokládejme, že platí obě práva. Nesporné, že občan může činit, co mu zákon nezakazuje (uvedené jak v Ústavě, tak v Listině práv). A sporné právo soudu II. stupně vrátit věc k řešení soudci, který již jednou rozhodl. Každé odvolání lze definovat takto: „Beru na vědomí rozhodnutí soudce I. stupně, s jeho důkazy nesouhlasím a přeji si (protože máme dvoustupňové soudnictví), aby spor rozhodl soudce II. stupně (čili činím, co mi zákon nezakazuje). Soudce II. stupně by musel v Ústavě nebo v Listině práv najít takový odstavec, který zbavuje občana práva podat odvolání v uvedeném tvaru. Žádný takový odstavec neexistuje. Závěr: soudy II. stupně, které vracejí spor soudci I. stupně k novému projednání, porušují článek 2. Ústavy i Listiny.

Někdy se soudy II. stupně odvolají na odstavec Občanského soudního řádu, že činí podle „závazného právního názoru“, nebo vůbec neuvedou odstavec zákona, podle kterého tak učinily. Je to pokřivené chápání Ústavy a Listiny. Soudci si přisvojili pravomoc, kterou jim článek 82. Ústavy zakazuje. Je to porušení axiomu dvoustupňového soudnictví.

V současném stavu dochází k absurdním situacím. Když si občan stěžuje na nedodržování svého práva odmítnout soudce, který již jednou rozhodl, soudy všech stupňů se odmítají stížností zabývat. Ani Ústavní soud nerespektuje Listinu práv (čl. 36. odst. 2: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.)  Ústavní soud stěžovatele odkazuje na mezinárodní soud. Takové chování Ústavního soudu je přinejmenším problematické.

Umožnění vracet soudní spor soudu I. stupně vznikl v totalitním systému zavedením Občanského soudního řádu v roce 1963. Umožňuje to manipulaci s rozhodnutím soudce I. stupně. Úplně je vyřazena přirozená kontrola rozhodnutí soudců jimi samotnými. Ministerstvo spravedlnosti nekontroluje rozhodnutí soudců s odkazem na nezávislost jejich rozhodnutí. Ale soudci II. stupně, kteří vracejí spor k prošetření soudu I. stupně nejsou za svá rozhodnutí zodpovědní. To je základní příčina některých nepochopitelných rozhodnutí soudů a nepřiměřené délky řešení některých případů.

Moc výkonná a zákonodárná by měla před uvedením do platnosti „Občanského zákoníku“ dát do souladu předpisy „Občanský soudní řád“ a „Zákon o Ústavním soudu“ se zněním Ústavy a Listiny práv.

Úvaha na základě sporů na adresách:

 http://dokumentytmobil.wz.cz        http://soudniproces.wz.cz/