Halasná jednání o referendu

Úvaha nad pokřiveným jednáním politických stran. Právním státem rozumíme takové uspořádání, ve kterém platí, že moc výkonná, moc zákonodárná a moc soudní jsou na sobě nezávislé

„Odborná“ jednání politických stran o možnostech, omezeních, použití či o kvórech referend, nás zásobují nejen sdělovací prostředky, ale samotní poslanci.

Přitom jsou to asi čtyři měsíce, co proběhlo nejsledovanější a nejdůležitější referendum. Voliči politických stran měli rozhodnout, zda „osoby stíhané pro trestný čin“ mají či nemají vládnout naší republice.

Velkou většinou rozhodli jednoznačně. Označování některých osob za „občany trestně stíhané“, je nesmyslné, protože žádný trestný čin jim dosud nebyl soudem přiřknutý. Kde „nic není, ani smrt nebere“, řekla by teta Kateřina.

Bohužel, naši poslanci mají trochu dlouhé vedení a věří „občanům s právnickým vzděláním“.

Základy každého demokratického státu jsou jednoduché. Moc výkonná (panovník, vláda), moc zákonodárná (parlament) a moc soudní jsou navzájem nezávislé.

Ústava jasně hovoří, jak má moc zákonodárná jednat, když se majitel mandátu dopustí trestného činu. Pouze se souhlasem parlamentu může být provinilý poslanec dočasně zbaven svého mandátu.

Naši páni poslanci si nedovedou přečíst Ústavu. Je mezi nimi několik ministrů spravedlnosti. Zkrátka „košile je bližší než kabát“, protože prebendy „občanů s právnickým vzděláním“ je něco jiného, než referendum o „trestném stíhání“.

Koaliční smlouvy o vládnutí v republice jsou pro voliče stejně důležité, jako zákonné předpisy. Bohužel, naše soudy nerespektují tisícileté zkušenosti, platnost smlouvy lze posuzovat, jak se soudci zlíbí. A to je hlavní problém současného stavu v republice. Občan přistižený policií při trestném činu je na svobodě a úkoluje soudy, jiní občané „obvinění parlamentem“ jsou vláčeni medii.

„Komu není s hůry dáno, v apatyce nekoupí“, říkala teta Kateřina.

V úvaze "Cesta z krizové situace"  (https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=647447) navrhuji, jak by měl parlament jednat. Třeba by se to mohlo jmenovat "Poučení z krizového vývoje".